Slovácko (Jižní Morava)
Areál slováckého dialektu se po roce 1945 mírně rozšířil západním směrem, od řeky Dyje do Pavlovských vrchů, když toto území po odsunu Němců dosídlili z velké části Češi z blízkého slováckého okolí. Snahy o připojení ke Slovensku V období počátku okupace Československa nacistickým Německem a vzniku Protektorátu Čechy a Morava vyvíjela skupina aktivistů blízká nacionálně laděnému sdružení Národopisná Morava snahy o připojení Slovácka („Slovenska“) ke Slovenskému státu. „Moravští Slováci z kraje hodonínského, strážnického, kyjovského, hradišťského i uherskobrodského se počítají ke slovenskému národu a vítají vytvoření samostatné suverénní Slovenské republiky, jejíž suverenitu uznávají i nad krajem moravských Slováků,“ znělo v prohlášení Moravsko-slovenské společnosti. Apel byl kladen na údajný dominantní etnický původ obyvatelstva Slovácka.
V roce 1940 napsal premiér Slovenského státu Vojtech Tuka memorandum Adolfu Hitlerovi, že „na hranicích protektorátu žije půl milionu moravských Slováků bez menšinových práv a většina z nich žádá připojení ke Slovensku“. Ke Slovensku se podle memoranda měla připojit oblast s městy Hodonín, Kyjov, Strážnice, Veselí nad Moravou, Uherský Brod, Uherské Hradiště, Otrokovice, Zlín, Hranice, Valašské Meziříčí, Vsetín a Bylnice. Podle druhé mapy připojené k žádosti by hranice vedla po trase
Valtice-Poštorná-Chorvatská Nová Ves-Podivín-Šakvice, následně shodně s první mapou až k městu Kroměříž a odtud přes Holešov, Bystřici pod Hostýnem, Teplice nad Bečvou, Spálov, Odry. |