Plasy (Plzeňsko a Český les)

Starosta Hynek Vavřík zvolený v roce 1902 navrhl, aby se Plasy ucházely o povýšení na městys. Opakované úsilí o povýšení bylo však neúspěšné, mimo jiné proto, že obec neměla vlastní školní budovu. Od roku 1906 měly Plasy obecního strážníka, zároveň byla zahájena výstavba veřejného osvětlení obce lihovými lampami.

Mezi světovými válkami

Po I. světové válce vyvíjely místní dělnické organizace snahu o posílení svého vlivu v zastupitelstvu obce, které v prosinci 1918 přijalo usnesení, že zasedání budou s předstihem veřejně oznamována a budou veřejná. Občané v poválečných letech hromadně opouštěli církve, věřící měli v roce 1921 už jen těsnou většinu.

Na začátku roku 1920 se začal řešit problém elektrifikace. Obec uvažovala o možnosti výstavby vlastní elektrárny, ale nakonec zvolila připojení k elektrifikaci okresu. Staré nefunkční lihové veřejné osvětlení bylo postupně nahrazeno elektrickým. Kromě elektrifikace musela obec řešit nedostatek bytů. Silnou snahu o získání budovy bývalé prelatury a pozdějšího zámku od správy velkostatku k úpravě na byty ukončuje až zamítavé stanovisko památkového úřadu.

Na jaře 1928 se plaští občané pokusili vyvolat přemístění okresních úřadů z Kralovic do Plas; snaha vrcholila roku 1931 neúspěšným jednáním na ministerstvu vnitra. Neúspěšná je i průběžná snaha povýšit Plasy na město – Plasy v té době měly z urbanistického hlediska městský charakter s velkolepými historickými budovami a několika drobnými průmyslovými podniky, sídlila zde řada obchodníků a řemeslníků a na rozdíl od okolních vsí zde absentovaly selské usedlosti (na okolní půdě hospodařil velkostatek). V letech 1934–1935 byla na pozemku u státní silnice, který byl kdysi smetištěm a později byl upraven pro pomník padlým vojínům, vystavěna budova obecního úřadu – radnice.

Po Mnichovské dohodě a zabrání českého pohraničí Německem nastal značný příliv obyvatel, jejichž počet přesáhl 2000; stav setrval do konce II. světové války. Celý majetek vlastnili Metternichové až do roku 1945.