Tachov (Plzeňsko a Český les)
Nejstarší historie Tachov patří mezi nejstarší sídla západních Čech. První zmínka o osadě Tachov pochází z roku 1115, ale není zcela věrohodná. První konkrétní písemná zmínka o ní pochází z roku 1126, kdy kníže Soběslav I. nechal přestavět některé důležité hraniční pevnosti – mezi nimi i Přimdu a Tachov. Zmínka z roku 1131 potom již uvádí hrad v blízkosti „vesnice Tachov“. Osada zaznamenala bouřlivý rozvoj za vlády krále Přemysla Otakara II., který zde nechal vystavět nový hrad a v jeho podhradí založil patrně kolem roku 1275 nové královské město Tachov, které nechal obehnat hradbami. Tyto se zachovaly ve velké míře dodnes a patří mezi nejzachovalejší středověké hradby na našem území. Po nástupu Lucemburků na český trůn město vykoupil Jan Lucemburský. V Tachově také pobýval Karel IV. V době husitských válek 15. století se v Tachově třikrát střetli husité a jejich odpůrci, z čehož nejvíce se zapsala do historie bitva u Tachova v roce 1427. Po Bílé hoře V roce 1616 město postihl ničivý požár. 17. století bylo pro Tachov vůbec velmi nešťastné. V roce 1623, když se ještě město nestačilo vzpamatovat z velkého požáru, bylo prodáno Janu Filipovi Hussmannovi z Namédy. Byl to trest císaře Ferdinanda II. za účast v protihabsburském povstání. Tachov se tímto stal poddanským městem s omezenými právy a byly mu zabaveny statky, které městu dříve patřily. Za Hussmanna navíc probíhala násilná rekatolizace obyvatelstva. V době třicetileté války bylo město poničeno a vypáleno Švédy. Po třicetileté válce město byli majiteli města Losyové, kteří v roce 1784 město prodali Windischgrätzům, za nichž Tachov a okolí vzkvétalo a pod tachovský velkostatek spadalo téměř 50 vsí (na dnešním území okresu Tachov je 51 obcí).
V roce 1869 žilo ve městě 3 857 obyvatel, většinou Němců. V roce 1938 prchla z Tachovska většina zdejší české menšiny, němečtí antifašisté a Židé. Oblast se stala součástí Německé říše.
|