Benešov nad Ploučnicí (Severozápadní Čechy)

1. republika, Mnichov a válka

V r. 1925 byla zavedena přes Benešov dvojice rychlíků Liberec–Cheb (Reichenberg–Eger). V roce 1926 rozšiřuje výrobu fy. Coriac a staví nový sklad u nádraží a fy. E.Wagner staví skladiště obilí. Ve městě čile působí spolky. V krizi 30. let končí přádelna bratří Grohmannů, další závody mají odbytové potíže. Po skončení krize v r. 1936 se průmysl opět začíná rozbíhat. V roce 1938 žilo v Benešově asi 5000 Němců a 16 Čechů, převážně státních zaměstnanců. 

Po Mnichovu v r. 1938 začíná ústup Čsl. armády před armádou říšskou, která překročila hranice u Rumburka. Za války byli v Benešově nasazeni na práci i cizí zajatci. 

Po skončení II. světové války

Odsunem Němců skončila bezmála 700letá německá historie Benešova. Noví osídlenci přišli z Mladoboleslavska, Náchodska, a Českomoravské vysočiny, z okolí Vlašimi a Hlinska, Prahy, Slovenska. Ze zahraničí přišli reemigranti z Polska, Rakouska, Německa a později i z Rumunska a Maďarska. Jezdili jsem i zlatokopové, kteří se sem přijeli obohatit a zase mizeli ve vnitrozemí. Všechny továrny spadly pod národní správu. Koncem roku 1945 žilo ve městě 2196 obyvatel české národnosti, 2039 německé a 37 jiných cizinců. Celkem měl tedy Benešov 4 272 občanů.

Výstavba "současného" objektu textilky začala již v roce 1920. Závodem prošlo mnoho druhů výroby. Textil se tady vyráběl i po dobu 2. světové války. V 80. letech se stala státním podnikem. Podnik byl zaměřený na masovou výrobu o objemech 12 milionů km tkanin ročně v jednoduchých druzích plátna a krepů. Výstavba areálu pokračovala až do r. 1996. To už byla založena roku 1994 firma Benar, a. s. - tradiční český textilní výrobce, která navázala na historickou tradici výroby textilu v Benešově nad Ploučnicí.