Bílina (Severozápadní Čechy)
Pamětihodnosti - pokračování
Zámek - historie až po restituci Hrad vznikl již v první polovině 13. století a později přešel výraznou pozdně gotickou úpravou, ale jeho podobu zcela překryla barokní přestavba na konci 17. století. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka (KP). Od roku 1502 vlastnili Bílinu Lobkovicové. Většinu 16. století byla Bílina rozdělena mezi různé příslušníky rodu Lobkoviců. Teprve v roce 1593 dokázal Oldřich Felix z Lobkovic († 1604) panství spojit do jediného celku. Václav Ferdinand Popel z Lobkovic (1654–1697), povýšený v roce 1670 na říšského knížete, zahájil roku 1675 přestavbu hradu na barokní zámek. Stavbu v ceně téměř 25 000 rýnských zlatých podle návrhu italského architekta Giovanniho Pietra Tencally vedl Antonio della Porta. Poslední majitelkou z větve Popelů z Lobkovic se stala Eleanora, dcera Václava Ferdinanda. Provdala se za roudnického knížete Filipa z Lobkovic a po její smrti došlo ke spojení bílinského a roudnického panství. Ve druhé polovině 19. století přestala být Bílina rodovým sídlem, ale na zámku zůstaly kanceláře lobkovických úřadů. Po znárodnění lobkovického majetku v roce 1945 se v zámku vystřídala armáda, bílinské vlastivědné muzeum a pracoviště archeologického odboru Krajského muzea v Teplicích. Po roce 1989 byl zámek vrácen v restituci rodině Lobkoviců, ale později byl prodán soukromé společnosti. |