Děčínský zámek 8. (Severozápadní Čechy)

Konec Thunů

Po skončení 1. světové války přišla první pozemková reforma, která těžce postihla děčínské hospodářství. Rodina Thunů přišla o velkou část majetku, což se výrazně projevilo na jejich příjmech, závislých hlavně na zemědělské a lesnické podnikatelské činnosti. Thunové se situaci snažili řešit prodejem nebo pronájmem zbylého majetku. Proto už během roku 1920 na zámek přišla československá armáda. Po smrti Jaroslava Thuna vroce 1929 se dědicem zbylého majetku stal jeho nejstarší syn, František Antonín Thun. Byla mu ovšem vyměřena velmi vysoká dědická daň. Její zaplacení a zároveň spravování rozlehlého zámeckého areálu přesahovalo finanční možnosti rodiny. V roce 1932 museli Thunové z finančních důvodů prodat zámek československému státu (ministerstvu obrany), který jej nechal adaptovat na kasárna. Při svém odchodu ze zámku si Thunové odvezli kašnu z hlavního nádvoří, anglický altán ze zámeckého parku, kachlová kamna z několika místností, některé dřevěné dveře i se zárubněmi a také asi dvě třetiny výsadby z Růžové zahrady a vnitřního nádvoří. Vzácný obsah knihovny, která čítala až 70000 děl, byl rozprodán v několika aukcích. 

Postupně se ve zdech zámku vystřídala československá, německá (wehrmacht) a znovu československá armáda. Děčín byl ve 30. letech městem s téměř 90 % německých obyvatel. Umístění jednotek československé armády na děčínský zámek místní nesli s nelibostí, dokonce došlo k několika vzájemným potyčkám mezi vojáky a německými obyvateli. Tyto napjaté vzájemné národnostní vztahy byly již tehdy předzvěstí nadcházejících historických událostí. 

Po podepsání Mnichovské dohody v roce1938 musely „České družiny“ prostory zámku opustit, aby zde uvolnily místo pro vojáky wehrmachtu. Německé vojsko zde pobývalo až do konce druhé světové války. Zpočátku zde sídlily běžné jednotky, v roce 1941 je nahradila poddůstojnická škola. Z této doby se dochovaly i fotografie dokazující dobrý stav objektu. Podobně jako československá armáda si němečtí vojáci počínali s ohledem na památkovou hodnotu zámku. Německé obyvatelstvo Děčína navíc uvítalo, že německé jednotky na zámku vystřídaly československou armádu. Dokonce zde probíhaly akce pro veřejnost, které se konaly obvykle v Den Wehrmachtu. Návštěvníci si mohli prohlédnout interiéry zámku, vyzkoušet si střelbu z různých zbraní a ochutnat jídlo určené vojákům. Během 2. světové války neprošel zámek žádnými zásadními stavebními úpravami. Ve sklepení byly zřízeny protiletecké kryty, původní oranžérie na jižních terasách byla přeměněna na vojenskou kantýnu.