Po roce 1945

9. května 1945 převzal správu Jiřetína a bezpečnostní službu český národní výbor. Pro původní německé obyvatelstvo představovaly velký problém takzvané Revoluční gardy, kterým se říkalo „rabovací gardy“. Jako všude jinde v republice se i Němců v Jiřetíně týkala represivní opatření. Podle hlášení Místní správní komise žilo v Jiřetíně dne v r. 1945 1058 Němců, z toho 152 antifašistů. Většina byla vysídlena a město se vyprázdnilo. Osídlování probíhalo pomalu. 

V roce 1966 byla zbořena jiřetínská radnice, na jejím místě dnes stojí betonové nákupní středisko. Radnice dnes sídlí v patrové budově nad náměstím. Status města nikdy nebyl Jiřetínu vrácen, i když změnou ústavy jej v roce 1960 řada jiných měst dostala zpět. 

V sedmdesátých letech 20. století se v Jiřetíně a jeho okolí začíná prosazovat chalupářství. V roce 1973 byla vyhlášena CHKO Lužické hory, která chrání ráz krajiny mimo areál dosavadní výstavby a která přinesla zákaz výstavby nových chat. Během 60. až 80. let 20. století se Jiřetín stal významným střediskem zimních sportů. 

Nová doba

Po sametové revoluci se počet obyvatel Jiřetína snížil téměř o celou stovku. Příčinou byl odchod většiny řádových sester různých řeholí do původních klášterů.

V roce 1992 byla v Jiřetíně vyhlášena městská památková zóna, přestože na západní straně náměstí stojí panelové nákupní středisko. V roce 1994 byla zahájena rekonstrukce fary. Též v roce 1994 začala výměna střešní krytiny kostela a části krovů kostela. V roce 1999 byla turisticky zpřístupněna štola Jan Evangelista.