Krušné hory a Podkrušnohoří (Severozápadní Čechy)

Krušné hory (něm. Erzgebirge) jsou geomorfologický celek a pohoří podél česko-německé hranice na severozápadě Čech a jihu Saska. Tvoří souvislé horské pásmo o délce 130 kilometrů a průměrné šířce čtyřicet kilometrů. Název pohoří vznikl od staročeského slova krušec znamenající rudný kámen. Základ rudného kamene má také německý název Erzgebirge znamenající Rudné hory. Hory nesly dříve například označení Rudohoří, franské Fergunna (Horstvo), saské Mirihwid (Temný les) nebo také staročeské Silva (les), popřípadě Vyšehory. V němčině se ve 12. století hory označovaly jako Český les, stejně jako oblast Šumavy. V 17. století se v Německu dočasně také používal název Míšeňské hory.

V horách se odedávna těžily rudy obsahující měď, cín, stříbro, olovo, a železo. Později se k nim přidaly ještě kobalt, nikl, wolfram, a ve 20. století také uran. Na počátku 21. století se předmětem zájmu stala možnost těžby lithia v oblasti Cínovce. Mezi nejvýznamnější ložiska patří: Jáchymov, Cínovec, Krupka, Měděnec, Přísečnice a Kovářská.

Z dalších surovin je nejvýznamnější hnědé uhlí v podkrušnohorských pánvích, dále jsou to jíly v podloží hnědouhelných slojí a třetihorní keramické jíly (např. ve Skalné u Chebu). Významné jsou také krušnohorské rašeliny, které představují přirozenou zásobárnu i zdroj vody (jsou chráněny).

Mezi těžbu můžeme zařadit i využívání minerálních pramenů vyskytující se v podkrušnohorském prolomu – Teplice, Bílina, Karlovy Vary. Proslulé jsou i radioaktivní prameny, které vystupují na dříve těžených rudných žilách v Jáchymově.

Mezi nejvýznamnější centra v oblasti Krušných hor v podkrušnohorské pánvi jsou od jihozápadu k severovýchodu Sokolov, Karlovy Vary, Ostrov nad Ohří, Klášterec nad Ohří, Kadaň, Chomutov, Litvínov, Bílina, Duchcov, Teplice, Ústí nad Labem a Děčín. Významná místa přímo v horách jsou Jáchymov, Nejdek, Kraslice, Měděnec, Cínovec.