Uhelný Most

Po válce vzrostl tlak na růst těžby uhlí, což mělo zásadní dopad na další vývoj města. Bylo tak rozhodnuto o výstavbě nového moderního bydlení pro dělníky a horníky, jelikož město údajně nedrželo krok s hospodářským vývojem. V této době se ještě nejednalo o zlikvidování starého města, pouze o výstavbu nových sídlišť. V srpnu roku 1963 proběhla jednání o likvidaci města. Zbouráním a likvidací města nad ložisky uhlí měl stát získat přes čtyři a půl miliardy korun a tím získat po výstavbě nového města a zbourání starého zisk přes jednu miliardu korun. První etapa počítala se zbouráním zástavby na úpatí vrchu Hněvín, která dále měla pokračovat. V roce 1965 začaly demolice starého Mostu a město, které by se dnes mohlo významem historických památek směle měřit s jakoukoli památkovou rezervací v zemi, bylo postupně bořeno po následná více než dvě desetiletí trhavinou. K zemi šlo více než dvacet gotických objektů.

Po roce 1969 se v městě začala řešit romská problematika, protože bylo nutné přemístit na 200 rodin (cca 1100 jedinců) do obcí mimo starý Most. Nejprve se uvažovalo o celkovém přemístění, pak o rozptýlení, aby se předešlo jejich velké koncentraci a případným problémům. Proti tomu se však postavila řada občanů. Posledním řešením bylo vybudování nového sídliště na okraji města a izolování problémového obyvatelstva od zbytku města. V téměž roce odstartoval přesun děkanského kostela. Tentýž rok znamenal zánik pro obce Skyřice a o rok později pro Čepirohy. Demolice v Mostě skončily k prvnímu dubnu 1987, kdy z původního města s výjimkou přesunutého kostela a původní městské čtvrti Zahražany nezůstalo nic.