Ploskovice (Severozápadní Čechy)

STRANa 3. ZPĚT

Hlavní zámecká budova je dvoupatrová a má obdélný půdorys. Druhé patro pochází z přestavby v devatenáctém století. V devatenáctém století byl přistavěn pavilon určený pro císařův doprovod, zatímco na západě stojí klasicistní budova, v níž bývala kuchyně, cukrárna a obytné pokoje služebnictva. Fasády zámku jsou bohatě členěné štukováním a ve druhém patře je zdobí kartuše a medailóny. Alegorické sochy na atice jsou barokní.

Interiéry byly zařízeny ve stylu rokoka. Ústřední sál je oválný a na jeho východní straně bývaly císařské pokoje, zatímco místnosti na druhé straně obývala jeho manželka. Prostory ve druhém patře jsou bez výzdoby. 

Na začátku 19. století starý barokní zámek zchátral natolik, že musel být v roce 1816 zbořen (?). Ferdinand zemřel v roce 1824 a zámek připadl jeho synu Leopoldovi II., kterému zůstal až do roku 1847.

Po abdikaci rakouského císaře Ferdinanda I. a nástupu mladého Františka Josefa I. na císařský trůn v bouřlivém roce 1848 se měly zámky v Ploskovicích a Zákupech stát letními rezidencemi odstoupivšího Ferdinanda I. Zámek v Ploskovicích proto prošel velkou přestavbou. Ferdinand I. se do Ploskovic nastěhoval v roce 1854 a využíval jej až do své smrti v roce 1878, kdy zámek převzal jako osobní majetek císař František Josef I.

Po vzniku Československa došlo k pokusu o oddělení Sudet, a v listopadu 1918 zámek obsadil litoměřický Bürgerwehr. Přestože situace netrvala dlouho, byl během ní zámek značně poškozen. Ministerstvo zemědělství uvalilo svým výnosem z 29. dubna 1919 na bývalé císařské velkostatky v Čechách nucenou správu. Východní pavilon začal roku 1919 sloužit jako česká škola. Za první republiky zámek jako letní sídlo využívali ministři zahraničních věcí.

V roce 1938 byly Ploskovice, současně s celým tehdejším německým pohraničím, územně odstoupeny Třetí říši, takže po celou dobu druhé světové války spadaly pod nacistické Německo a fungovaly jako nacionálně socialistická politická škola. Po roce 1945 zámek sloužil potřebám základní školy a státního statku, ale od roku 1952 začaly památkové úpravy. V šedesátých letech dvacátého století byl zámek zpřístupněn veřejnosti.