Tolštejn (Severozápadní Čechy)

Vyhořelý hrad již nebyl nikdy obnoven, v roce 1681 hrad koupil kníže Florian z Lichtenštejna. Za jeho vlády, v době sedmileté války, byla na hradě polní hlídka, kterou tvořili Chorvaté a panduři. Jeho nástupcem se stal v roce 1718 kníže Josef Václav z Lichtenštejna, za jeho vlastnictví se na hradě usadili loupeživí rytíři. Jejich vůdcem byli Kardineck a potom jakýsi Grünbart („Zelenovous“). Mezi jejich činy patřilo vypálení Grünau u Ostritz, v roce 1744 založili požár Rumburka. 

Ze zříceniny si lidé z okolí brali stavební kámen, až v roce 1861 z větší části spadla. Napůl zřícené zdi z úředního rozkazu strženy. Tomu udělal přítrž Alois Lichtenštejn, jež zakázal pod pokutou 500 zlatých. 

V roce 1865 využil jiřetínský obchodník Johann Josef Münzberg přitažlivosti hradní zříceniny, zřídil zde jednoduché občerstvení a příští rok, se svolením knížete Jana z Lichtenštejna, vystavěl hostinec ve švýcarském stylu. V roce 1874 spojil obě skaliska spojovacím můstkem. Při stavbě hostince bylo nalezeno mnoho historických artefaktů, které posloužily jako základ výstavy umístěné v restauraci. Byly zde vystavovány historické zbraně, hroty šípů, zámky, gotické i renesanční dlaždice a kachle. 

Lichtenštejnům patřil Tolštejn do roku 1923, kdy jej od nich koupil československý stát. 

Rod Münzbergů vedl hostinskou činnost až do roku 1945, kdy musel nemovitost i s vybavením předat státu. Větší část vybavení, zejména rozsáhlá sbírka historických zbraní a kuriozit byla rozkradena nebo poničena. Vnuk zakladatele Johann Karl Münzberg vedl opětovně hostinec v letech 1952–1962, tentokráte však už jako zaměstnanec RaJ (Restaurací a jídelen). Po roce 1962 se v hradním hostinci vystřídalo mnoho hospodských. Kvalita služeb byla většinou na nízké úrovni. To se změnilo v roce 1970, kdy začal vést hradní restauraci hostinský tělem i duší Siegfied Jackel, zvaný „Jack“, za jehož působení zažilo pohostinství na hradě renesanci.