Roku 1764 byl postaven nový kostel sv. Petra a Pavla, který je dominantou náměstí i panoramatu města. Jezuité ve městě zbudovali několik význačných staveb: v roce 1668 byl postaven kostel Nejsvětější Trojice. Počátkem 18. století vznikla také na kopci nad obcí Ostré Kalvárie s křížovou cestou a kaplí Božího hrobu. Městem procházela císařská silnice z Litoměřic do České Lípy. Roku 1765 postihl Úštěk požár, který zničil část domů na náměstí.

Po zrušení jezuitského řádu převzali správu Úštěka měšťané. Roku 1838 koupili Úštěk Lobkovicové a připojili k Roudnici. V 19. století zde začal vznikat průmysl, zejména textilní barvírny, a roku 1849 se Úštěk stal soudním okresem.

Po podpisu Mnichovské dohody a obsazení českého pohraničí nacistickým Německem v roce 1938, bylo město až do roku 1945 začleněno do zemského okresu Litoměřice, vládního okresu Ústí, v říšské župě Sudety a část českého obyvatelstva se musela vystěhovat. Po roce 1945 byla nuceně vysídlena německá většina a do města přišlo nové obyvatelstvo. 

Koncem 50. let 20. století se začalo s Úštěkem a Úštěckem počítat jako s rekreační oblastí. Byl vybudován rybník Chmelař (na místě zaniklého Velkého rybníka). V souvislosti s prohlášením města za památkovou rezervaci došlo k úpravám některých gotických domů, zahrnujících především obnovení podloubí. V posledních letech dochází k postupné rehabilitaci fasád objektů.

Urbaniasmus

Město Úštěk je od roku 1980 městskou památkovou rezervací (MPR), nejmenší v České republice. Historický Úštěk byl až do druhé poloviny 19. století uceleným sídelním útvarem. Předmětem ochrany památkové rezervace je tak dochovaný půdorys ulicové zástavby sledující hřeben pískovcového ostrohu spolu s dobře zachovalou pozdně gotickou zástavbou. Řada štítových domů, které se zachovaly na severní straně západní části náměstí (domy č. 16/29 až 28/42), ukazuje vzhled zástavby menšího středověkého města.