Brandýs nad Labem (Střední Čechy)

Samotné městečko Brandýs bylo vysazeno někdy na přelomu 13. a 14. století pány z Michalovic, kteří drželi jak část nedaleké Staré Boleslavi, tak Boleslav Mladou. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1304, kdy se zmiňuje trhová ves Brandýs s mostem a kostelem. U ní zřídili v místech dnešního zámku majitelé panství tvrz, pokud tato již nestála. 

Během husitských válek město dobyli a dočasně ovládali celou oblast Pražané.

V letech 1468–1493 držel panství Jan Tovačovský z Cimburka, který sem přemístil správní centrum panství a k tomuto účelu také přestavěl tvrz na reprezentativnější sídlo. Skrze jeho manželku Johanku z Krajku přešlo panství na původně rakouský rod Krajířů z Krajku. Konrádovi Krajířovi z Krajku bylo panství za účast na povstání proti císaři Ferdinandovi I. roku 1547 zkonfiskováno. Panství i město se od této doby stává majetkem královským a příležitostným venkovským rezidenčním sídlem panovníků.

Habsburská doba

Období značného rozkvětu a slávy zažíval Brandýs za císaře Rudolfa II., který zde často pobýval. Ten také 5. října 1581 povýšil Brandýs na královské komorní město. Císař si dal přestavět zdejší zámek a upravit terasovitou zahradu v italském stylu.

Za 30leté válka byl zámek obsazen Sasy i Švédy a město bylo pustošeno. 

Od poloviny 18. století vznikaly ve městě manufaktury a továrny a spolu s nimi se rozvíjely i komunikace. Roku 1828 postihl Brandýs historicky největší požár, při němž shořela valná část domů včetně židovské synagogy. 

Koncem 19. století byla zprovozněna železnice z Lysé nad Labem do Ústí nad Labem.