Brandýs nad Labem (Střední Čechy)Zámek
Původní tvrz přestavěl Jan Tovačovský z Cimburka v letech 1468–1493.
V letech 1547 až 1860 byl pak hrad/zámek v majetku královské komory a příležitostným venkovským sídlem členů habsburského rodu. Ti pokračovali s jeho zásadní úpravou na honosné renesanční sídlo a vtiskli mu tak jeho dnešní podobu. Na zámku rádi pobývali císaři Ferdinand I. a Maxmilián II. a především Rudolf II.
Zámek byl oblíben zejména díky přilehlému obrovskému loveckému revíru mezi Mělníkem a Jizerou. Kromě obvyklé zvěře zde žili jeden čas i zubři a stádo bílých jelenů, dar ruského cara Petra I.
Roku 1813 se na brandýském zámku sešli tři panovníci: rakouský císař František I., pruský král Fridrich Vilém III. a ruský car Alexandr I., aby tu připravili úder proti Napoleonovi. V letech 1860–1915 byl zámek v držení lotrinských Habsburků,
mj. Ludvíka Salvátora. Ten († 1915) učinil univerzálním dědicem svého komorníka Antonia Vivese y
Colom, od něhož roku 1917 zámek a panství za osm miliónů rakouských korun odkoupil
rakouský císař Karel a začal je nákladně rekonstruovat. Po roce 1919 převzal zámek československý stát jako konfiskát habsburského majetku. O zámku se uvažovalo jako o letním sídle
prezidenta. Zámek dostala do užívání státní správa lesů. Město jej obdrželo do svého majetku až v roce 1995.
V roce 2004, 700 let od svého založení, byl zámek slavnostně otevřen. Od roku 1958 byl zámek chráněn jako kulturní památka ČR, v roce 2017 byl prohlášen národní kulturní památkou ČR.
Prameny
|