Budeč

Historie

Z písemných pramenů vyplývá, že v 10. století už patřila Budeč k hlavním opěrným bodům Přemyslovců. Někdy mezi roky 895 a 905 zde kníže Spytihněv I. založil rotundu svatého Petra (rozšíření patrocinia o sv. Pavla je doloženo teprve v 16. století). Svatováclavské legendy se zmiňují o tom, že na Budči v mládí pobýval a učil se tu žaltář pozdější kníže Václav. Například legenda Crescente fide uvádí: Jeho otec blahoslavený kníže Vratislav poslal jej do hradu jménem Budeč, aby ho tam cvičil v Žaltáři jistý kněz zvaný Učen. Tato tradice byla fantasticky rozvinuta zvláště o několik století později kronikářem Václavem Hájkem. V Hájkově kronice a dalších pozdějších pramenech je Budči patrně přisuzována větší úloha, než měla a je v nich spojena s postavami bájných českých postav (např. Krok a jeho dcery).

Absence písemných zmínek o Budči ve 12. století, kdy se nepřipomíná ani ve výčtu důležitých hradů ani nejsou jménem zmiňováni žádní hradní správci, výmluvně naznačuje, že zdejší hradiště už v tehdejší státní správě nehrálo roli. Osídlení pokračovalo ještě několik století, ale návrší se postupně vylidňovalo, až zbyly jen kostely se hřbitovem a zbytky valů.

Pověst Budče, jako údajného centra vzdělanosti, inspirovala ve 40. letech 19. století pedagoga Karla Slavoje Amerlinga k založení české průmyslové školy, nazvané Budeč, na Novém Městě nad Nuselským údolím v Praze. Tento ambiciózní projekt však zakrátko ztroskotal pro nedostatek financí, budovy byly využity pro vysokoškolské koleje a menzu. Amerlingova propagace Budče se odrazila také v názvech řady dobových učitelských spolků, pojmenovaných „Budeč“.

Od roku 1962 je areál budečského hradiště prohlášen národní kulturní památkou.

V roce 2011 došlo k vyhlášení Přírodního parku Okolí Okoře a Budče, rozšířením původního Přírodního parku okolí Okoře na celé území údolí Zákolanského potoka, které je cenné zachovaným krajinným rázem. V oblasti byly vyznačeny Klubem českých turistů také nové turistické trasy.