Dobříš (Střední Čechy)

Počátkem 18. století byl rozkvět Dobříše zastaven nejprve morovou epidemií (1713) následované velikým požárem tehdy ještě převážně dřevěné zástavby. 

V roce 1745 začaly stavební práce na honosném zámku ve slohou pozdního baroka s rozsáhlým parkem. Stavba trvala celých dvacet let. To už Mansfeldům patřil titul knížat a jejich panství bylo značně rozšířeno skoupením okolních statků. Budování a údržba rozsáhlého komplexu si vyžadovala obrovské náklady. Dobříšský lid nebyl nikdy před tím tak zatížen robotou a karabářrm. Tyto poměry vyústily téměř k otevřenému povstání. Na Dobříš přijela císařská komise a dobříšský pán byl donucen zaplatit pokutu 2 000 dukátů a vyrovnat se s poddanými. Císařovna Marie Terezie jej dokonce na čas zbavila správy panství. 

V roce 1780 vymřeli Mansfeldové po meči a Dobříš tak vyženil příslušník opočenského rodu Colloredo s podmínkou, že k svému jménu připojí ještě Mansfeld. 

V roce 1821 se město dočkalo nové empírové radnice s hodinovou věžičkou, která vystřídala původní dřevěnou. Přestavbou Pasovské silnice na počátku 19. století, zřízením poštovní stanice (1825) a telegrafního úřadu. Roku 1850 se stala Dobříš sídlem okresního soudu, později i okresní samosprávy a berního úřadu. Významným rokem byl rok 1865, kdy zde vznikla první rukavičkářská živnost. Šití rukavic se posléze stalo nejvýznamnějším odvětvím místního průmyslu.

Roku 1897 se Dobříš dočkala železničního spojení, stala se konečnou stanicí lokálky z Prahy a Vraného nad Vltavou (nynější trať 210). K uvažovanému prodloužení trati do Příbrami nedošlo. Došlo k výraznému oživení zdejších živností, cestovního ruchu. 

Velký průmyslový růst zaznamenalo město počátkem 20. století, kdy zde byly postaveny Rukavičkářské závody Dobříš a továrna na kovovýrobu. Rukavičkářské závody si svoji důležitou zaměstnaneckou roli udržely i v éře socialismu. Po roce 1989 začala výroba upadat. Do města však přišel jiný veliký závod, výroba vozíků Bobcat.