Nelahozeves

Památky

• Zámek - je jedním ze skvostů české renesanční architektury. Od počátku 90. let opět patří roudnické větvi rodiny Lobkoviců. Na zámku je uložena jedna z největších českých sbírek španělského malířství přelomu 16. a 17. století. Na zámku je též uložena největší zámecká knihovna v Čechách
• rodný dům Antonína Dvořáka - stojí přímo naproti gotickému kostelíku sv. Ondřeje. V rodném domě je zřízeno Muzeum Antonína Dvořáka a každoročně se zde pořádají slavnosti Dvořákova Nelahozeves ke dni jeho narození.
• kostel svatého Ondřeje - 
• dřevěná zvonice - při kostele

Historie

Nelahozeves byla obydlena už od mladší doby kamenné. Dokazují to početné archeologické nálezy zejména ze sousední kralupské čtvrti Lobeč, z Lešan i z Hleďsebi. Nejstarší dochovaná písemná zpráva o Nelahozevsi pochází z roku 1352. Původně náležela Nelahozeves českému knížeti a později pražské kapitule, od níž přešla v husitských dobách znovu pod panovníkovu komoru. Roku 1469 ji dal král Jiří z Poděbrad svému rádci Řehořovi z Heimburka, později mu byla odňata.

Poté se stala předmětem sporů mezi církvemi a světskými vlastníky – až v letech 1544–1558 získal tvrz, poplužní dvůr i ves s mlýnem postupně pan Florián Gryspek z Gryspachu (1504–1588) a roku 1553 začal budovat zámek. Vybudoval zde velkou knihovnu a obrazárnu. Zadlužené panství koupila r. 1623 Polyxena z Lobkovic.

Celkem to bylo deset vsí, které ve 30leté válce potom značně utrpěly zejména od Švédů, avšak ve druhé polovině 17. století byly dány hospodářsky do pořádku. V majetku Lobkoviců zůstala Nelahozeves jako fideikomisní (od roku 1677) až do rozpadu feudalismu v roce 1848, resp. jako samostatný velkostatek až do poloviny 20. století, tj. i po pozemkové reformě z doby první republiky.