Okoř 2.

V roce 1421 se hradu bez boje zmocnili husité. V první polovině 15. století pak byl znovu přestavěn. V 16. a 17. století se stal majetkem významného panského rodu Martiniců, který držel nepříliš vzdálené panství Smečno. V 16. století na hradě sídlila vedlejší protestantská linie martinického rodu. Hrad byl velmi vážně poničen během třicetileté války. Noví majitelé, tuchoměřičtí jezuité z jezuitské koleje svatého Klimenta, kterým hrad na sklonku války věnoval významný politik hrabě Jaroslav Bořita z Martinic, jej pak dle svých potřeb barokně upravili a používali ho jako své letní sídlo.

V roce 1773 po zrušení jezuitského řádu papežem Klementem XIV. dal správce hradu však strhnout střechy a materiál začal rozprodávat. Tím odstartovala přeměna hradu v malebnou zříceninu. Kolem roku 1800 se kvůli neúdržbě zřítila polovina mohutné velké věže. V 19. století se na hradu nacházela též nouzová obydlí chudiny a hrad se stal cílem řady turistů či malířů. Koncem 20. století se hrad dostal do majetku obce Okoř, jež ho nyní zpřístupňuje návštěvníkům.