Slaný

Kostel Nejsvětější Trojice (kulturní památka ČR)

Kostel je barokní stavba z let 1581–1602 stojící v parku v areálu hřbitova nedaleko centra. Od roku 1662 je součástí kostela původně františkánský klášter, který je v současné době sídlem řádu Bosých karmelitánů. Kostel byl postaven původně jako protestanský v letech 1581–1602. Vznikl na místě za hradbami města zvaném Golgata, které dříve sloužilo jako popraviště. V době 30leté války byl roku 1623 zpustošen vojsky. Roku 1657 byl kostel obnoven a uvnitř byla vybudována Loretánská kaple. Roku 1665 při požáru kláštera s kostelem se zřítila jedna z věží. Z varhan se dochovalo pouze torzo, nicméně varhany jsou jedinečné tím, že byly zakomponované do hlavního oltáře. Loretánskou kapli uvnitř kostela založil roku 1657 hrabě Bořita z Martinic, přední člen české katolické šlechty. Pod kaplí je podle posledního přání zakladatele pohřbena část jeho srdce. 

Roku 1782 měl být klášter dekretem císaře Josefa II. zrušen, ke zrušení kláštera ale nedošlo, o což se zasloužil Karel Clam-Martinic, jenž se u císaře přimluvil. Františkáni zde byli do roku 1950, kdy byl klášter násilně uzavřen. Mezi lety 1950 až 1989 měl různorodé využití. Roku 1992 byl vrácen františkánům. Františkáni ho v roce 1995 darovali bosým karmelitánům. 

Kostel sv. Gotharda (kulturní památka ČR)

Je nejvýznamnější sakrální gotickou památkou ve městě, jedinečnou dominantou historického jádra a centrem místní římskokatolické farní správy. Před koncem 12. století vznikla na místě dnešního chrámu románská trojlodní bazilika založená benediktinskými mnichy z ostrovského kláštera. V této podobě kostel sloužil po celé 13. století. V první gotické fázi přestavby dochází ve 2. polovině 14. století. Do husitských válek byla dokončena gotická trojlodní stavba. Na počátku husitských bouří opouští Slaný ostrovští benediktini a duchovní správy se na další dvě staletí ujímají nejprve utrakvističtí a později také luteránští kněží. V r. 1425 město dobyto vojsko táboritů a stavba byla poškozena. K celkové gotické přestavbě se přistoupilo až v dobách míru kolem poloviny 15. století. Za zcela jedinečný je třeba považovat dochovaný původní pozdněgotický krov lodi a presbytáře, který ukazuje nejen řemeslný um našich předků, ale také dobovou vertikalitu stavby podtrhující celkový účinek architektury.

Dnešní podobu kostela ovlivnila přístavba barokní kruchty, nové schodiště do krovu při západním průčelí a také opravy v poslední třetině 19. století. Roku 1890 byl obnoven interiér, v jehož rámci byly pořízeny také barevné vitráže. Další obnovy kostela proběhly v roce 1933 a v exteriéru naposledy v 70. letech 20. století.