Šternberk (Střední Morava a Jeseníky)

Jako první protáhla městem v prosinci 1798 část ruské armády generála Kutuzova následovaná v létě příštího roku ruským sborem generála Rimského-Korsakova a jeho spojenců z řad francouzských emigrantů pod velením prince de Condé. Těsně po nich se objevil ve Šternberku císařský pluk arcivévody Karla. V prosinci roku 1800 byla ve Šternberku zřízena zemská legie, jež však neměla dlouhého trvání a byla záhy po svém ustavení rozpuštěna. V roce 1805 prošel městem konvoj asi 30 000 vojáků a těsně před bitvou u Slavkova se přímo ve městě setkali ruský car Alexandr I. společně s rakouským císařem Františkem I. Po prohrané slavkovské bitvě procházelo Šternberkem nazpět mnoho zesláblých a nemohoucích vojáků. Ti také do města zavlekli epidemii tyfu, které podlehlo ve městě a nejbližším okolí na 2 400 osob. V roce 1809 došlo k veliké povodni na říčce Sitce, která podél svého toku způsobila poměrně velké hospodářské škody. Následné období devatenáctého století pak znamenalo pro Šternberk postupně rostoucí hospodářskou úroveň. V roce 1850 se stal centrem politického okresu a sídlil zde i okresní soud. Stále více se rozvíjelo tkalcovství a plátenictví a postupně vznikaly k nim přidružené podniky. Mimo textilní průmysl zde existoval ještě poměrně důležitý obor a tím bylo hornictví. V samotném Šternberku se nacházelo pět dolů, spousta dalších pak byla rozeseta po okolí v Babicích, Krakořících, Mladějovicích, Hlásnici, Chabičově, Lipině či Horní Loděnici. V roce 1872 ve městě vznikla státní tabáková továrna. Ekonomický význam Šternberka byl potvrzen založením samostatného živnostenského soudu v roce 1905. 

Po I. světové válce, která průmyslové město hospodářsky velmi těžce zasáhla, a po vzniku československého státu vyvrcholilo česko-německé národnostní napětí a Šternberk se stal jedním z hlavních bodů útočného německého nacionalismu. Došlo k mnoha konfliktům, které si nakonec vyžádaly zásah československé armády, která situaci ve městě zvládla uklidnit až v prosinci roku 1918, nicméně silné protičeskoslovenské nálady byly ve Šternberku přítomny po celou dobu trvání tzv. první republiky, často znásobené hospodářskými problémy, které přicházely a vyvrcholily v podobě celosvětové ekonomické krize. V roce 1934 byla ve Šternberku založena první organizace Henleinovy Sudetendeutsche Heimatfront, z níž následně vzešla Sudetoněmecká strana (SdP). Po Mnichovské konferenci došlo k odstoupení pohraničních území a jejich začlenění k území Třetí říše, což postihlo i Šternberk a výraznou část území bývalého panství. Po porážce nacistického Německa došlo v letech 1946 – 1946 k násilnému vystěhování občanů německé národnosti a dosídlení českými občany. V roce 1960 při reformě státní správy přestal být Šternberk sídlem okresu a byl začleněn do nově ustaveného okresu a rozšířeného okresu Olomouc.