Lanškroun: Lanškrounské rybníky

Rok 1911 je rokem, kdy se začala psát historie využívání Dlouhého rybníka pro rekreační účely. V tomto roce německý Spolek pro péči o zdraví lidu požádal město o pronájem parcely u rybníka a o půjčku 3000 Kr. na zřízení lázní a koupaliště . Město žádosti vyhovělo a určilo nájem pozemku 10 Kr ročně. Spolek pak honosně pojmenoval rybníky na Strand und Sonenbad, což v překladu znamená Plážové a sluneční lázně. Koupaliště zřejmě zažívalo rozkvět, protože v roce 1927 majitel rybníka Gustav Müller nechal postavit na břehu koupaliště budovu pro potřebu návštěvníků a nazval ji podle své manželky Teresienbad. O významu a popularitě lanškrounského koupaliště svědčí následujícím kopie článku z dobového tisku.

Po roce 1945 přešlo koupaliště do národní správy a restaurace byla dána do správy komunálnímu podniku. V dalších letech došlo v rámci akcí k budování a rozšiřování dalšího zázemí pro návštěvníky koupaliště. V roce 1964 byla rozšířena pláž , byly upraveny šatny a prostranství ke slunění bylo osázeno novou zelení. Vstup do vody usnadňovala dvě dřevěná mola se skokanskými můstky. Koupaliště se také stalo dějištěm slavných letních karnevalů a Benátských nocí.

O tehdejším charakteru koupaliště v krátkosti vypovídá následující článek: "V posledních dvou desetiletích minulého století však docházelo k postupnému úpadku významu a využívání Dlouhého rybníka jako městského koupaliště. Příčinou byl a stále je určitý střet zájmů minulých a současných vlastníků rybníka a města Lanškrouna. Vlastníci rybníka logicky priorizují ekonomické zájmy spojené s využíváním rybníka pro chov ryb. Každoročně docházelo a dochází v letních měsících k takovému snížení kvality vody, které mělo a má za následek oficiální zákaz využívat rybník ke koupání. Na snížení kvality vody má vliv několik jevů. Zejména však narůstající mocnost bahnitých sedimentů, vypouštění splaškových vod z rekreační části Kypuše a v neposlední řadě výše teplot v letních měsících.