Litomyšl (Pardubicko) - Dům u Rytířů

Dům U Rytířů je podobně jako většina domů na litomyšlském náměstí zasazen do dlouhé a úzké, ještě gotické parcely. Tvoří součást řadové zástavby domů. Situován je uprostřed náměstí, téměř naproti radniční věži. Patří mezi nejstarší a nejhodnotnější domy města a díky zachovalé původní výzdobě fasády a části interiéru i mezi skvosty renesanční městské architektury v Čechách. Svým stylovým pojetím odkazuje na umělecký okruh Pernštejnského dvora v Pardubicích. Již v roce 1958 byl prohlášen za kulturní památku. V objektu, jenž je v majetku města, sídlí Městská galerie Litomyšl, která zde pořádá krátkodobé výstavy výtvarného umění.

Současný název domu, který se původně jmenoval Zlaté truby, je odvozen od reliéfních postav kamenných rytířů na fasádě a poprvé jej použil Alois Jirásek ve své povídce U rytířů (1879). Ta byla vydána v knize Maloměstská historie, která obsahuje další dvě povídky zachycující dobovou atmosféru města – Na staré poště a Filosofská historie. Prostředí Litomyšle bylo A. Jiráskovi velmi blízké, po celých 14 let (1874–1888) působil na místním gymnáziu jako pedagog zeměpisu a dějepisu.

Historie

Dům začal přetvářet do dnešní renesanční podoby pravděpodobně sám pro sebe kamenický mistr Blažek a to po velkém požáru, který zachvátil téměř celé město v roce 1540. Dokončen byl zřejmě již v roce 1546. Část ze své renesanční podoby ztratil dům drobnými i zásadnějšími úpravami. První výraznější proměna, která změnila jeho vnější podobu, proběhla v roce 1814, kdy byl původní – patrně vysoký renesanční štít – nahrazen empírovou atikou.

První dokumentované restaurátorské práce na objektu proběhly v roce 1962. Kvůli narušené statice domu byly nahrazeny tři arkádové pilíře v podloubí výdusky z umělého kamene. Úkol byl zadán sochaři, který v Litomyšli z důvodu perzekuce komunistickou stranou restauroval se svými kolegy fasádu renesančního zámku – Olbramu Zoubkovi.