Litomyšl (Pardubicko) - Litomyšlský zámek
Data a zajímavosti z historie Vilém Kostka z Postupic, kdysi husitský hejtman a později přívrženec císaře Zikmunda, dostal roku 1436 od panovníka Litomyšl, včetně bývalého biskupského jmění, do dědičné zástavní dražby. Páni z rodu Postupic tu vládli více než sto let. Jejich sídlem se stal biskupský palác. Kostkové se snažili skupovat okolní vsi, aby vytvořily celistvé panství, které v jejich držení vzkvétalo. Po stavovském odboji proti Ferdinandu I. (1547) a následných konfiskacích museli panství opustit. To pak přešlo do zástavní dražby Pernštejnů. Vratislav z Pernštejna v roce 1560, kdy Pernštejnové v důsledku finančního krachu přišli o téměř všechen majetek, zjistil, že nemá kde bydlet. Starý palác, postižený dvěma požáry, k obývání nebyl a tak se rozhodl pro novou stavbu. Části starého paláce použil ve východním a spojovacím křídle. Novostavba západního křídla proběhla v letech 1568-1577, pokračovala přestavbou starého paláce (do roku 1581) a teprve potom byla severní stěna velkého nádvoří vyzdobena sgrafity. Stavby se účastnili významní umělci a řemeslníci té doby. Půdorys zámku, téměř pravidelný čtverec, je výjimečný. Zámek je dvoupatrový, zčásti podsklepený. Pánská a reprezentační část se nacházela v západním křídle, ženská část pak byla umístěna do východního křídla. Druhé nádvoří ze tří stran ve všech patrech obklopují arkády, obytné místnosti leží za arkádami v bočních křídlech, v jihovýchodním rohu prvního patra je bohatě zdobený portál vedoucí do zámecké kaple. Severní průčelí 2. nádvoří nemá arkády, ale plnou stěnu členěnou sdruženými okny a v patrech bohatě vyzdobenou sgrafity. Nahoře ji do r. 1635 zakončovala sgrafitem zdobená lunetová římsa. Za spojovacím křídlem se nachází malé třetí nádvoří. V interiéru se nacházela čtyři schodiště. To hlavní, s velmi nízkými schody, složilo panstvu, druhé, mnohem užší, prochází východním křídlem v blízkosti kaple. Další dvě vřetenovitá schodiště byla obslužná. Uvnitř nárožní věže se dochovalo třetí. Čtvrté, zrušené, vedlo z tzv. strážnice při 3. nádvoří do obytného podkroví. Celý obvod zámku lemují štíty, které patří k nejdokonalejší ukázce vyspělé české renesance. Stavba je o to cennější, že se jí nijak významně nedotkly úpravy provedené Trauttmannsdorfy, kteří panství v roce 1646 získali. Kromě jiného nechali vyzdobit tzv. Bitevní sál obrazy velkých bitev Eugena Savojského. Hlavní stavební změny proběhly až na konci 18. a na počátku 19. století, kdy zámek vlastnili Valdštejnové-Vartemberkové. Po dvou velkých požárech byla nově upravena nejvyšší patra. Za nich zámek v létě ožíval, panstvo chtělo žít během letních pobytů stejně kulturně jako v zimě ve Vídni. Na konci 18. století nechal Jiří Josef Valdštejn upravit většinu sálů do dnešní podoby: stěny většiny reprezentačních pokojů pokryl Dominik Dvořák bohatými klasicistními malbami; velkorysé úpravy zakončilo zřízení zámeckého divadla v přízemí. Ze stejné doby pochází i dispozice zámecké zahrady a zřízení anglického parku se zahradními stavbami, rybníčkem a vodopádem. |