Žďár nad Sázavou (Vysočina)

Za josefínských reforem byl roku 1784 klášter zrušen na žádost tehdejšího opata a zůstal pouze správním centrem panství. Některé budovy přešly do soukromých rukou, jádro kláštera bylo později přebudováno na zámek, který vystřídal několik majitelů. Dnes jej vlastní Radslav Kinský, potomek šlechtického rodu Kinských, posledních vlastníků zámku před znárodněním po druhé světové válce. 

Po roce 1848 se Žďár stal sídlem okresního soudu. V letech 1898–1905 získalo město železniční spojení (na trase Praha–Brno).

V roce 1949 bylo Město Žďár sloučeno s obcí Zámek Žďár a přejmenováno na Žďár nad Sázavou. Téhož roku se stal okresním městem a významným průmyslovým centrem po výstavbě Žďárských strojíren a sléváren (ŽĎAS). Tím bylo navázáno na tradici zdejšího železářství, jehož počátky jsou zaznamenány na přelomu 14. a 15. století. Po výstavbě továrny se město významně rozšířilo. V 70. letech vedení města rozhodlo, že Žďár by měl být „moderním socialistický městem“, a proto nařídilo rozsáhlou asanaci města. Staré domy (mnohdy i cenné historické objekty) v centru města byly nahrazeny panelovými domy a obchodními středisky.