Hauenštejn (Západočeské lázně)

Stará historie: 17. století až rok 1945

Šlikové drželi panství do roku 1663, kdy ho prodali vévodovi Juliu Jindřichovi Sasko-Lauenburskému za 40 000 zlatých rýnských. Od té doby byl Hauenštejn součástí ostrovského panství. Julius Jindřich nechal zámek rozšířit a provedl mnohé stavební úpravy, mj. přistavěl sladovnu. Roku 1689 zdědila Hauenštejn Francizska Sibyla Augusta, provdaná za Viléma Ludvíka markraběte bádenského. Hauenštejn tím přešel spolu s Ostrovem na bádenská markrabata. Po smrti posledního mužského člena rodu Augusta Georga roku 1771 se stala česká panství majetkem císařského domu Habsbursko-lotrinského.

Poslední princezna bádenská, Elisabeth Augusta, měla pak pobírat z českých panství doživotní rentu. Jejich správu prováděl do roku 1789, jako nájemce, kníže Jan Schwarzenberg, příbuzný Elisabeth Augusty, a po jeho smrti až do roku 1798 jeho syn Josef Schwarzenberg. Mezitím však v roce 1787 Elisabeth Augusta zemřela. Hauenštejn byl spravován jako komorní statek, od roku 1826 spadal do souboru tzv. státních statků. 

V rámci rozprodeje státních statků byl pak statek Hauenštejn spolu s Měděncem prodán 30. října 1837 Gabriele hraběnce z Buquoy – Longueval za částku 400 100 zlatých. Podoba hradu se do té doby prakticky nezměnila. Hraběnka Gabriela Buquoyová však ihned iniciovala první úpravy celého areálu. Počáteční etapa přestavby proběhla v letech 1840-1850. Tato přestavba uzavřela stavební vývoj areálu a dala zámku jeho konečnou podobu. Jako předloha jasné, slohově jednotné koncepce zde mohly sloužit jak proslavený Windsor, tak i dobové úpravy dalších anglických hradů v novogotickém slohu. Projekt i realizaci celkové přestavby zámku Hauenštejna tak lze hodnotit jako velmi kvalitní příklad neoromantického akademického purismu u nás.