Horní Slavkov (Západočeské lázně)

Koncem 16. století ale dochází k poklesu těžby cínu. Město sice prosperuje díky těžbě stříbra dál, ale přichází 30letá válka, kdy město střídavě obsazují různé armády. Horní Slavkov musí platit kontribuce a následně také přijde v rámci konfiskací o všechen majetek. Následuje odchod řady báňských specialistů, kteří byli převážně protestantského vyznání.

Hlavní zdroj těžby – Hubský peň, byl postižen četnými závaly, zdůvodněný patrně i neodbornou těžbou a dochází také k nepokojům horníků – 1680. V roce 1713 postihl město velký požár. Obsazení města francouzskou armádou v roce 1742 i o rok později císařskými vojsky ekonomickou situaci zhoršilo ještě více. Na konci století je pak zcela opuštěn Huberův peň, který byl hlavním ložiskem cínu v celém revíru, a chátrají desítky domů. Jako náhrada za hornictví se ve městě postupně rozvíjí plátenictví, cínařství a následně v obci Háje (Rabensgrün) vznikne v roce 1789 také vůbec první porcelánka v zemi. Roku 1849 pak ve státě zaniká vrchnostenská správa a do čela města se poprvé dostává volené zastupitelstvo v čele se starostou Josefem Reifem.

Postupně se zlepšuje dopravní spojení města výstavbou nové říšské silnice a následně i železniční trati. To pomohlo k dalšímu rozvoji výroby porcelánu, jehož nejvýznamnějším představitelem ve městě byla první porcelánová manufaktura Haas & Czjzek v Čechách (1792). I. světová válka Horní Slavkov přímo nepostihla, pokud nepočítáme půldruhé stovky padlých z řad občanů, mrtvé ve městě v důsledku epidemie španělské chřipky nebo konfiskace zvonů z místního kostela sv. Anny pro válečné účely.

Meziválečná hospodářská krize na město dopadla velmi silně a to zde přispělo také k vzestupu fašistů. I přesto byl Horní Slavkov jedním z mála měst v regionu, kde v roce 1938 dobrovolně rukovali i někteří obyvatelé, především z řad sociálních demokratů, na obranu tehdejšího Československa před Hitlerem.