Teplá klášter (Západočeské lázně)

V tepelském klášteře zůstali pouze dva kněží českého původu. Přesto se podařilo klášter zachovat a počet jeho členů začal v prvních poválečných letech opět narůstat. Po nástupu komunismu se však klášter Teplá stejně jako jiné kláštery v republice ocitl pod silným tlakem úřadů. Řeholní majetek byl zabaven a znárodněn a mnozí řeholníci byli internováni, vězněni či jinak persekvováni. Objekt kláštera připadl v letech 1950 až 1978 československé armádě, během jejíhož pobytu byl silně zdevastován. Knihovna a muzeum byly od roku 1958 zpřístupněny veřejnosti. Následně ho převzal do péče Státní památkový ústav, kvůli nedostatku financí pustnutí neobývaných budov pokračovalo ještě rychleji. Po roce 1989 byl objekt restituován, navrácen původnímu majiteli (řádu premonstrátů) a některé jeho části opraveny. Obnoven byl i duchovní život v klášteře. V kostele probíhají pravidelné bohoslužby, objekt je přístupný turistům k prohlídkám a konají se zde koncerty, výstavy a další kulturní akce. V dubnu roku 2008 byl prohlášen za národní kulturní památku. 

Knihovna

Knihy komunitu tepelských premonstrátů doprovázely nepochybně od samého jejího zrodu na sklonku 12. století, z nejstarších knih 12.-1. poloviny 15. století se však dodnes dochoval jen nepatrný zlomek – pouze o jediném rukopisu z tohoto období (legendární životopis zakladatele tepelského kláštera „Vita fratris Hroznatae“ z pol. 13. století) se může s jistotou tvrdit, že je tepelského původu. O vzniku a počátcích klášterní knihovny není nic známo, nejstarší dochovaná písemná zmínka o její existenci se hlásí až k r. 1501, kdy měla být péčí opata Sigismunda (1458-1506) zbudována nová prostora sloužící k ukládání knih. Poloha této pozdně středověké knihovny není známa, známa je však část jejího obsahu, a sice dodnes dochované tisky 2. poloviny 15. a poč. 16. století, z nichž část pro klášter pořídil přímo opat, část pak jednotliví řeholníci či dobrodinci tepelské kanonie. Soudě dle dochovaných dobových signatur počet knih v konventní knihovně na přelomu 15. a 16. století přesáhl 150 kusů; knihy byly ukládány ne po dnešním způsobu, nýbrž vleže na knihovních pultech či v policích, štítky s tituly a signaturami byly lepeny na přední desku vazby. Mimo knih pro společnou konventní knihovnu Sigismund pořídil soubor nových liturgických knih pro klášterní kostel, mezi nimi dodnes dochované rozměrné pergamenové rukopisy s nádhernou malířskou výzdobou, zhotovené na zakázku v německém Magdeburgu. Značná pozornost byla v Sigismundově době věnována i knihám tištěným, které byly často opatřovány malířskou výzdobou, barevnou rubrikací a pozdně středověkými dřevokoženými vazbami zdobenými slepotiskem a opatřenými ochranným kováním, jež byly zhotovovány snad přímo v tepelském klášteře.