Dalmácie

Vývoj Dalmácie po zániku římské říše

Formálně byla provincie pod byzantskou svrchovaností do roku 1102. Otázkou je však míra této svrchovanosti. Počínaje 6. a 7. století do oblasti pronikají slovanské kmeny (Chorvatů a Srbů).

Územní aspirace mělo vznikající Chorvatské království, které se spojilo s Uhrami a tak roku 1102 je Dalmácie spojena personální unií s Uhrami.

Pobřežní města a také ostrovy zase anektovala v roce 998 Benátská republika s výjimkou Splitu.

V Dubrovníku se zase ve 14. století vytvořila Republika Dubrovník (Ragusa).

Osmanská říše počínaje 16. stoletím ovládla dalmatské vnitrozemí. 

Na konci 17. století Dalmácii definitivně ovládla Benátská republika až do roku 1797 (viz mapa). 

To je rok, kdy italské území dobyl Napoleon a zrušil všechny městské italské státy. Území Dalmácie začlenil do Ilyrských provincií. Správa Francouzů netrvala však dlouho. Skončila porážkou u Waterloo.

 Po Vídeňském kongresu v roce 1915 připadlo území Rakousku, které zde utvořilo autonomní korunní zemi Království Dalmácie, k níž patřil Dubrovník i Kotor. Hlavním městem byl Zadar, kde sídlil Dalmatský zemský sněm.