Chorvatsko: IlýrieUžívání slova Illyria bylo znovu vzkříšeno za Napoleona Bonaparta, který vytvořil tzv. ‚Ilyrské provincie‘, jež v letech 1809 až 1813 náležely k území Francie. Po skončení napoleonských válek až do roku 1849 nesla jedna z částí rakouského císařství označení Ilyrské království. Především v chorvatských politických a literárních kruzích vznikla v 19. století idea ilyrismu – panslovanská myšlenka nezávislosti a sjednocení všech jižních Slovanů. ILYRSKÉ KRÁLOVSTVÍ V 19. STOLETÍ Ilyrské království (německy Königreich Illyrien; slovinsky Ilirsko kraljestvo; italsky Regno d'Illiria; chorvatsky Kraljevina Ilirska) byl v letech 1816–1849 státní útvar, jedna z rakouských korunních zemí, rozkládající se na území dnešního Rakouska (Korutany), Slovinska (Kraňsko a Gorice), Chorvatska (Istrie, Střední Chorvatsko i s přímořím) a Itálie (Terst a okolí). Království bylo ustaveno jako nástupnický útvar po Ilyrských provinciích, vytvořených Francouzi během napoleonských válek. Oproti předchozím „francouzským“ provinciím chyběla Dalmácie, z níž se stala samostatná korunní země a po roce 1822 i Střední Chorvatsko s Rijekou (Fiume). Toto království zahrnovalo jižní části habsburských dědičných zemí, v jejichž rámci patřilo k bohatším (hlavní spojení Rakouska s Jaderským mořem); díky velkému počtu Slovinců a Chorvatů zde žijících mělo silně slovanský ráz. Předchozí vývoj Napoleonská Francie po svém vítězství u Wagramu donutila v schönbrunnském míru (1809) Rakousko k odstoupení zemí na jaderském pobřeží (Korutany, Istrie, Kraňsko, Gorice a Gradiška, Terst, Chorvatské přímoří s Rijekou, Dalmácie) a také Republiku Dubrovník. Z těchto území byly posléze v roce 1809 vytvořeny Ilyrské provincie, součást Francouzského císařství. Po bitvě u Lipska v roce 1815 se území Ilyrských provincií dostalo zpět pod rakouskou nadvládu, což definitivně potvrdil Vídeňský kongres. |