Chorvatsko: Ilyrové

  ZPĚT

JAK VYPADALI HISTORIČTÍ ILYROVÉ?

Cenné informace přináší o nich tzv. Pseudoscylacis ze 4. stol. př.n.l. a Appian Alexandrijský ze 2. stol. př.n.l. Oba čerpali své znalosti z bezprostředního styku s nimi. Byli to prý lidé urostlých a dosti mohutných postav, černých vlasů a černých očí, osmahlí, vynikající značnou tělesnou silou, dobří a stateční bojovníci, divocí, nezkrotní, avšak nesnášenliví, nade vše svobodomyslní, přitom milovníci dobrého jídla a pití, které často přeháněli.

Ilyrové se živili zemědělstvím a chovem dobytka, některé kmeny, např. Pirustové byli zkušenými horníky a metalurgy (jejich znalosti v tomto oboru později využívali Římané - Pirustové pro ně organizovali těžbu a zpracování zlata v Dácii. Jiné kmeny, jako např. Liburnové, byly velmi dobrými mořeplavci a zkušenými staviteli lodí.

Kolem 5. stol. př.n.l. se Ilyrové začali mísit s Kelty a Thráky, kteří v době jejich příchodu byli již na Balkáně usedlí. Zejména u některých kmenů, např. u Japodů bylo mísení velmi značné. V 5. a 4. stol. př.n.l. navázali Ilyrové styky s řeckými koloniemi na pobřeží Jadranu. Řekové přitom velmi příznivě ovlivnili další vývoj Ilyrů.

Podle Herodota bylo území obývané Ilyry obrovské a celkový počet ilyrského obyvatelstva vysoce překračoval počty příslušníků jiných etnik, takže při jednotném vojenském velení a určité kmenové soudržnosti by byli Ilyrové nepřemožitelní. Ale právě toto Ilyrové po celou svou historii postrádali. Měli neustálé vzájemné rozepře, které mnohdy řešili úplnou fyzickou likvidací celého znesvářeného kmene.