ILYRSKÝ STÁT

Ve 3. stol. př.n.l. vznikl v jižní části prostoru obývaného Ilyry samostatný ilyrský stát se střediskem ve Scodře (dnešní Skadar). Největšího rozkvětu dosáhl za krále Agrona, po němž pak vládla od roku 230 jeho manželka Teuta. V té době si tento ilyrský stát získal i určitou mezinárodní pozici. Za Teuty se však nesmírně rozšířilo ilyrské pirátství, které se stalo hlavním zdrojem příjmů státu i obyvatelstva. Přitom námořní cesta podél východního břehu Jadranu byla od pradávna živou obchodní tepnou. Vedlo tudy mj. i jedno z pokračování Jantarové stezky (jantar byl tehdy pro svou vzácnost, pro své magické kouzlo, pro záhadu svého původu, pro své údajné léčebné vlastnosti a v neposlední řadě i jako jeden z nejvyhledávanějších šperkařských materiálů mimořádně ceněným zbožím).

Námořní lupičství - pirátství, které živilo celé ilyrské kmeny, nebylo sice v té době pokládáno za něco zvlášť nečestného, bylo to prostě řemeslo jako mnohé jiné, ale bylo solí v očích Římanů, kteří postupně ovládli celé Středomoří a nebyli ochotni pirátství na „svém teritoriu“ tolerovat. Vždyť cílem pirátských útoků ilyrských lodí byli především bohatě naložená římská plavidla . Ilyrové ohrožovali římský obchod na Jadranu, bezpečnost římských lodí, nákladů a posádek (Ilyrové dokonce prodávali zajaté „svobodné“ Římany do otroctví), jejich obchodní základny a vlastně celou římskou hegemonii v této oblasti.

Římané přitom postupovali svou obvyklou taktikou - bojovali a podmaňovali si postupně jednotlivé ilyrské kmeny. Každé římské tažení znamenalo pro Ilyry další ztráty území i nezávislosti. Když veškerá římská jednání s Ilyry narážela na aroganci Teuty a na její nezájem o dohodu s Římany (dala dokonce demonstrativně zabít římské vyjednavače), rozhodli se Římané pro válku. V tzv. první ilyrské válce (229 - 228 př.n.l.) byli Ilyrové na hlavu poraženi. Teuta pak zemřela v římském vyhnanství na některém z jadranských ostrovů.