Městský hrad sv. Michala

Jednu ze dvou hlavních dominant města představuje jeho městský hrad sv. Michala, který stojí nad městem na jeho severozápadní straně. Dříve byl označován jako "pevnost sv. Anny", ale tento název se nyní již nepoužívá. Jako pevný hrad, o němž se tvrdilo, že je nedobytný, byl postaven na kopci 70 metrů vysokém kolem roku 1000 jako "castrum sancti Michaeli", tedy pevnost sv. Michala. K městu od něj vedou městské hradby, zesílené na několika místech obrannými věžemi. Hrad byl v 11. století sídlem slavného chorvatského krále Petra Krešimira, který pod ním založil první skutečně chorvatské město, jež nazval Castrum Sebenici – tedy dnešní Šibenik. Až do současné doby bývá proto Šibenik nazýván „Krešimirovým městem“. Právě za Krešimira dosáhl středověký chorvatský stát největší moci.

Hrad a městské opevnění představovaly záruku bezpečnosti pro jeho obyvatelstvo. A bezpečnou možnost úkrytu Šibeničtí velmi potřebovali. Provozovali totiž pirátství, které bylo pochopitelně trnem v oku sousedním státům, především Benátkám. Právě Benátčané se již ve 12. století ovládnout město, což se jim na přechodnou dobu podařilo. Jejich prvním počinem pak bylo poboření městského opevnění včetně hradu, s tím, že nemělo být už nikdy obnoveno. Šibeniku se pak podařilo se na 250 let vymanit z benátského područí, ale od začátku 15. století získali Benátčané Šibenik zpět, a to na dlouhých téměř 400 let. To už ale neusilovali o likvidaci městské fortifikace, ale naopak hrad i hradby v 15. století obnovili a zpevnili. Hrad však v průběhu dalších staletí poničil výbuch v hradní prachárně; byl však obnoven, a tak dnešní vzhled pochází z 18. století, nejstarší části pak z 15. století.

Benátčnané při obnově hradu v 15. století pamatovali i na možnou únikovou cestu, která by při útoku na město z pevniny umožnila v případě největších nebezpečí uprchnout na mořské pobřeží a odtud na moře. Naopak při útoku z mořské strany umožnit obyvatelům města utéci pod ochranu hradních zdí. Tuto cestu také vybudovali a nazvali ji "strada socorzo", tedy chorvatsky "cesta spasa", tedy "cesta záchrany", "záchranná cesta". Bylo to vlastně příkré dřevěné schodiště vklíněné mezi dvojitými hradbami v dnešní nejstarší části Šibeniku – Dolac, které ještě v roce 1992 bylo zaneseno různými odpadky a nacházelo se ve špatném stavu.