ZLARIN

Nevelký ostrov (8,2 qkm) v šibenické ostrovní skupině, která je součástí Severodalmatských ostrovů. Ostrov leží 5 nám. mil jihozápadně od Šibeniku. Od pevniny je Zlarin oddělen Šibenickým průlivem (Šibenski kanal), od ostrovní skupiny kolem Prviće úžinou Šibenska vrata, od ostrůvků na jihozápadě Zlarinským průlivem (Zlarinski kanal).

Ostrov Zlarin tvoří dva hřebeny, mezi nimiž se rozkládá úrodné polje, kde se pěstuje vinná réva, jižní ovoce, olivovníky. Nejvyšší vrch je Klepac (170 m). Větší zátoky jsou Zlarinska luka a Magarna na jihovýchodě a Vodena Njivica, Veleš, Platac, Lokvica a další na severovýchodě.

Ostrov Zlarin byl osídlen již Ilyry a posléze Římany, po nichž tu ale nezůstaly významnější stopy. Až po mnoha staletích jej pak osídlovali běženci před Turky v 16. a 17. stol. Na celém ostrově tak není stavba, která by byla postavena před rokem 1600; ze zdejších kostelů je nejvýznamnější farní kostel Nanebevzetí P. Marie (Uznesenja Marijina) z 18. stol., obnovený v 19. stol. Ze stejné doby, tj. z baroka, pochází i několik výstavnějších domů.

Na ostrově žije na 360 obyvatel. Hlavním zdrojem jejich obživy je vedle zemědělství také rybolov, lov korálů a mořských hub a v poslední době i stoupající cestovní ruch. Lov korálů a hub vzhledem ke snížení jejich výskytu ve vodách Jadranu podstatně klesá.

Na ostrově je jediná obec Zlarin, ležící v hluboké Zlarinské zátoce (Zlarinska luka) na severu ostrova. V roce 2001 tu bylo otevřeno malé muzeum "Centrum korálů Zlarinka" (Koraljarski centar Zlarinka), kde se lze seznámit s historií lovu korálů a jejich zpracováním. Součástí je i dílna, ve které se opracovávají a brousí.