VELKA MRDAKOVICA (Arauzona)

Jen pár kilometrů severně od oblíbeného severodalmatského letoviska Vodice se nachází archeologická lokalita Velika Mrdakovica, která je nyní významnou součástí kulturní nabídky zdejšího kraje.

V této oblasti žili ještě před příchodem Římanů Ilyrové, respektive jeden z jejich početných kmenů – Liburnové. Ten asimiloval dosavadní obyvatele a usadil se v tomto úrodném kraji, jemuž nechyběl ani dostatek vody. Kolem prvního století, po příchodu Římanů, se tu začali usazovat zasloužili legionáři – veteráni a začala romanizace zdejšího obyvatelstva. Římané přinesli vyšší kulturu a především modernější agrotechnické metody obdělávání půdy. To současně způsobilo výrazný rozvoj zemědělství, rozšíření obdělávaných ploch a nárůst obchodu zemědělskými komoditami.

Chorvati, kteří se tu usazovali od 8. století, brzy asimilovali původní pořímské obyvatelstvo. Patnácté a šestnácté století přineslo zdejšímu obyvatelstvu krvavé nájezdy tureckých hord, požáry, loupení, bídu. Lidé opouštěli své domy a pole a stěhovali se na pobřeží, kde bylo přece jen bezpečněji.

Na lokalitě Velika Mrdakovica odkryli archeologové pozůstatky římského sídla Arauzona, tedy místa, jež se podle Plinia nacházelo na cestě mezi Iaderou (Zadarem) a Salonou (Solinem u Splitu). Prvních 130 hrobů tu nalezli před 40 lety a dalších šest hrobů po roce 2011, kdy byly archeologické práce opět obnoveny. Část hrobů tvořily velké zděné hrobky, v nichž byl uložen nejen popel pohřbených, ale mnohdy i jejich oblíbené předměty, s nimiž byli pohřbeni. Mezi nejkrásnější nalezené předměty patří nádherný skleněný rhyton, tedy římská nádoba na víno. Zdejší nekropole se používala od 4. až 3. století před naším letopočtem zřejmě do 3. století našeho letopočtu.

Nekropole byla prvním, ale nikoli posledním nálezem na lokalitě Velika Mrdakovica. Postupně se odkrývala sídliště – kamenné domy z opravovaných kamenných kvádrů pospojovaných již maltou. Domy byly odděleny ulicemi. Celé sídliště obklopovaly masivní, vysoké a pevné hradby. Sídliště disponovalo vším, co lidé potřebují k příjemnému životu – mělo dostatek dešťové vody, zelené louky v bezprostřední blízkosti, které byly výbornými pastvinami pro dobytek. V blízkém Zatonu na březích řeky Krky bylo vybudováno přístaviště, kolem kterého se rozvíjel čilý obchod a směňovaly se zemědělské výrobky (maso, sýry, kůže apod.) za řemeslné výrobky – keramiku, sklo nebo šperky. Od konce 3. století našeho letopočtu se pravděpodobně část obyvatel Arauzony začala stěhovat na pobřeží, k moři, kde si stavěli pohodlné usedlosti a domy.