Francie: Bretaň

Mnoho obchodních přístavů na jihu Bretaně se přeorientovalo na pobřežní lov sardinek a spolu s touto změnou přišel i vznik továren na výrobu konzerv. Některé přístavy se specializovaly na korýše a mlže. Díky zlepšené technologii začala růst produktivita zemědělství. Přesto ale země nedokázala uživit rychle rostoucí populaci, a tak začali Bretonci masově odcházet do těžebních a průmyslových center na severu Francie a do Paříže. Politicky zůstávali Bretonci stále konzervativní a velkou roli mělo nadále katolické duchovenstvo. Zbytek Francie k nim proto velké sympatie necítil, jejich „chouanství“ nebylo dlouho zapomenuto.

Světové války

Enormně velké ztráty na lidských životech znamenala pro region I. světová válka (jen na frontě zemřelo 240 tisíc lidí). Mezi válkami došlo k růstu bretaňského separatismu, v roce 1923 byla vytvořena vlajka „Gwenn ha Du“ – symbol armorické identity.

Okupace hitlerovským Německem za II. světové války znamenala velké utrpení. Spojenci téměř nepřetržitě bombardovali důležité přístavy, hlavně St-Nazaire, St-Malo, Lorient a Brest, kde zemřelo mnoho civilistů a byla také poničena historická centra.

Když založil Charles de Gaulle v červnu 1940 v londýnském exilu organizaci Svobodná Francie, která měla osvobodit vlast, přihlásilo se mu dost mužů i z nedaleké Bretaně. Proslavil se hlavně ostrůvek Île de Sein. Při přehlídce prvních 600 vojáků se de Gaulle zeptal každého z nich, odkud je. 130 jich odpovědělo: „Sein“. „Ale potom tedy Sein je čtvrtina Francie!“ prohlásil generál. Šlo téměř o celou mužskou populaci ostrova.