Paestum/Poseidonia / Kampánie / Itálie

Paestum je klasický římský název významného antického města, nacházejícího se v Itálii v oblasti Kampánie. Sídlo leží na severu kraje Cilento, poblíž pobřeží, asi 85 km jihovýchodně od Neapole. V roce 1998 bylo zapsáno na seznam UNESCO.

Historie

Město bylo založeno přibližně na konci 7. stol. p.n.l. osadníky z řeckého města Sybaris pod původním názvem Poseidonia. Krom informací získaných díky archeologickým nálezům se toho o prvních staletích existence města moc neví. Nálezy naznačují, že sídlo bylo rozšiřováno stavbou silnic, chrámů a dalších prvků rostoucího města. Platidla, architektura a votivní figurky dokládají blízké vztahy s městem Metapontum v 6. a 5. století př. n. l. První písemné zmínky o Poseidonii pochází až z konce 5. stol. p.n.l., kdy bylo podle Strabóna město dobyto Lukány ¹⁾. Z archeologických pozůstatků se zdá, že zde došlo ke splynutí a následnému rozkvětu dvou kultur – řecké a oskické ²⁾. Na počátku 3. stol. p.n.l. se obyvatelé města přiklonili na stranu krále Pyrrha v jeho boji proti Římanům, avšak po jeho porážce se Poseidonia v roce 273 p.n.l. stala římskou kolonií pojmenovanou Paestum.

1) Lukánie je historické území rozkládající se na jihu Itálie a sahající od pobřeží Tyrhénského moře k Tarentskému zálivu. Ve starověku se tak nazývala oblast přibližně vymezená většinou území dnešního regionu Basilicata a jižní třetinou Kampánie. Nazvané byla podle Lukánů, kteří oblast obývali,
2) Oskové – obyvatelé Kampánie před příchodem prvních Řeků v roce 770 p.n.l.

Během Hannibalovy invaze do Itálie zachovalo město věrnost Římu, čímž si posléze vysloužilo zvláštní výhody, jako například možnost razit vlastní mince. Za římského císařství město nadále prosperovalo, ale v období mezi 4. stol. a 7. stol. začalo upadat. Ve středověku bylo město opuštěno a jeho zbytky zůstaly bez povšimnutí až do 18. stol., kdy byla znovu objevena římská města Pompeje a Herculaneum. Příčinou úpadku a opuštění města byly pravděpodobně změny v místních odvodňovacích sítích, vedoucí k bažinatým malarickým podmínkám (dnešní Paestum je však již velmi suchou lokalitou). Ke zkáze města přispělo jeho poničení Saracény v 9. stol. a Normany v 11. stol.

9. září 1943 se v Paestu vylodila 36. pěší divize americké armády v rámci spojenecké operace Avalanche. Německé vojsko vzdorovalo velmi houževnatě a město i jeho okolí se staly svědky poměrně těžkých bojů, které ustaly teprve po devíti dnech, kdy se Němci stáhli na sever.

Přehled

Hlavními rysy dnešního Paesta jsou stojící zbytky tří významných chrámů v dórském stylu, pocházející z první poloviny 6. stol. p.n.l. Byly zasvěceny bohům Héře, Apollónovi a Athéně, ačkoliv tradičně bývaly pokládány za baziliku ³⁾ a chrámy Poseidóna a Ceres, následkem chybné interpretace v 18. století.

3) Bazilika je původně stavba v antickém Řecku, v níž úřadovali archonti ("vládcové, vládnoucí občané", slovo užíváno často jako titul specifického veřejného úřadu). Ve starověkém Římě to byla tržnice či soudní síň na hlavním náměstí (foru). Ve středověku se bazilika stala čestným titulem některých kostelů, zpravidla sídel vyšších církevních hodnostářů.

Město Paestum pokrývá území přibližně o 120 hektarech. Vykopávky byly provedeny pouze v oblasti se třemi velkými chrámy, zaujímající 25 hektarů. Zbylých 95 hektarů se nachází na soukromých pozemcích. Město je obklopeno obranným zdivem, jež dosud stojí. Zdi jsou přibližně 4750 m dlouhé, 5–7 m široké a 15 m vysoké. Podél nich se nachází 24 kolmých i kruhovitých věží. Mohlo jich být až 28, avšak některé byly zničeny při stavbě silnice v 18. století.

Novodobé Paestum, ležící přímo na sever od archeologické lokality, je malé zemědělské městečko s 3000 obyvateli, 44 km jihovýchodně od Salerna. Je oblíbeným přímořským letoviskem. V oblasti se nacházejí dlouhé písčité pláže.

Historické stavby

Héřin chrám, postavený řeckými osadníky kolem roku 550 p.n.l., je nejstarším chrámem dochovaným v Paestu. Archeologové 18. století jej označili za „baziliku“, jelikož nesprávně předpokládali, že jde o římskou budovu. V době starého Říma byla bazilika světskou budovou, nikoliv náboženskou. Nalezené nápisy však ukázaly, že zde byla uctívána bohyně Héra. Později byl vykopán i oltář, umístěný před chrámem pod širým nebem, což bylo obvyklé u řeckých oltářů. Věřící prováděli obřady a vykonávali oběti venku. Chrámová cella ⁴⁾ sloužila jako příbytek božstva.

4) Cella je vnitřní místnost chrámu v klasické architektuře, nebo obchod přilehlý k ulici v římské domovní architektuře.

Přímo na jih od městských hradeb, na místě dosud zvaném Santa Venera, byla ve svatyni nalezena řada malých terakotových obětních sošek, zpodobňujících nahé ženy s tzv. polos, čepcem anatolských a syrských bohyní. Původ sošek se odhaduje na první polovinu 6. století př. n. l. V 80. letech 20. století byly při vykopávkách v jiných svatyních Paesta nalezeny další podobné sošky, které jsou jinak v oblasti západního Středomoří dosti neobvyklé. Otevřené posvátné prostranství, zvané temenos, bylo zřízeno krátce po osídlení řeckým obyvatelstvem, chrám byl zbudován počátkem 5. století př.  n. l. Soška nahé bohyně byla však řecké kultuře cizí až do 4. stol. p.n.l., kdy sochař Práxiteles vytvořil slavnou Afrodítu Knidskou. Je třeba proto hledat ikonografické souvislosti mezi kyperskou Afroditou a fénickou Astarté. Rebecca Miller Ammerman vysvětluje: „V místech, kde se stýkali Řekové a Féničané, dochází často k překrývání obou božstev.“ Později za nadvlády římské říše již nápisy hovoří jasně: kult náleží bohyni Venuši.

Apollónův/Poseidónův chrám a okolí

Apollónův chrám, stojící poblíž, byl postaven kolem roku 450 p.n.l. Na východní straně jsou viditelné zbytky dvou oltářů, jednoho většího a jednoho menšího. Menší pochází z římských dob, kdy byl větší oltář proražen, aby místem mohla vést cesta k fóru. Obětní sochy kolem velkého oltáře dokazují, že patronem chrámu byl Apollón. Kromě toho se má však za to, že byl chrám v jistých dobách zasvěcen i Héře či Poseidónovi (bývá tedy označován jako Héřin chrám II nebo Poseidónův chrám).

Ve střední části komplexu se nachází římské fórum, o němž se předpokládá, že bylo postaveno na místě původní řecké agory ⁵⁾. Na severní straně fóra stojí malý římský chrám, pocházející z doby kolem roku 200 p.n.l. Byl zasvěcen tzv. kapitolské triádě – Jovovi, Junoně a Minervě.

5) Agora je shromaždiště uprostřed starověkého města, kde se odehrával veřejný život.

Severozápadně od fóra se nachází amfiteátr. Je postaven v klasickém římském stylu, i když mnohem menší než pozdější stavby tohoto druhu. Vidět je možno pouze jižní polovinu, severní byla pohřbena při stavbě silnice v roce 1930. Mezi místními obyvateli se proslýchá, že byl stavební inženýr odpovědný za bezohledné zničení historické pamětihodnosti uvězněn.

Athénin chrám

Na nejvyšším bodě města stojí Athénin chrám. Postaven byl kolem roku 500 p.n.l. a nějakou dobu byl nesprávně přisuzován bohyni Ceres. Stavební sloh je přechodový, řídící se částečně iónským a částečně dórským řádem. Tři středověké křesťanské hroby hroby v podlaze naznačují, že byla budova někdy používána jako křesťanský kostel.

Všechny tři chrámy prošly v nedávné době opravou. Návštěvníci si je mohou prohlédnout zblízka, vstup dovnitř však již povolen není.

Muzeum

V Paestu se nachází i muzeum, vystavující významnou sbírku řeckých antických předmětů z jižní Itálie. Expozice obsahuje část nálezů z Paesta, především pohřební nálezy z řeckých a lukánských nekropolí – spoustu nádob, zbraní a maleb.

Nejvýznamnější jsou malby pocházející z Hrobu potapěče („Tomba del tuffatore“, 480–470 př. n. l.), unikátní příklad řeckého malířství doby klasické, vyobrazující přechod mezi životem a smrtí jako skok potápěče do vody.

From wikipedie, upraveno a doplněno vlastními poznámkami.

Web: