Lotyšsko - historie"Cesta od Vikingů k Řekům" 1. Legendární dějiny Území dnešního Lotyšska bylo osídleno už v 10. tisíciletí př. Kr. V první polovině 3. tisíciletí př. Kr. sem přišly starobaltské kmeny, předkové dnešních Lotyšů. Na počátku této éry proslulo území dnešního Lotyšska jako obchodní křižovatka. Slavná "cesta od Vikingů k Řekům", zmiňovaná ve starých kronikách, vedla ze Skandinávie přes lotyšské území podél řeky Daugavy do starého Ruska a Byzantské říše. Tehdejší obyvatelé Lotyšska se aktivně podíleli na obchodním ruchu. Na evropském kontinentě bylo lotyšské pobřeží známo jako místo, kde se získává jantar. Ve středověku i dříve měl jantar mnohde větší cenu než zlato. Lotyšský jantar byl znám dokonce až v tak vzdálených zemích jako bylo staré Řecko a Říše římská. V 10. století po Kr. začali Lotyši vytvářet jakési kmenové útvary. Postupně se rozvinuly čtyři odlišné lotyšské kmenové kultury: Kursové, Latgalové, Sélové a Zemgalové (lotyšsky: kurši, latgaµi, séµi, zemgaµi). V nejrozsáhlejším z nich žil latgalský kmen, jenž byl ve svém sociálně-politickém vývoji nejúspěšnější. Život Kursů ve 12. a 13. století byl plný vpádů na cizí území, plenění a loupení. Na západním břehu Baltského moře vešli ve známost jako pobaltští Vikingové. Sélové a Zemgalové byli v téže době známi jako mírumilovní a schopní rolníci.Poznámka: viz přehled dějin Lotyšska 2. Pod německou vládouPro svou strategickou geografickou polohu bylo lotyšské území vždy vystaveno vpádům jiných národů a tato skutečnost určovala osudy Lotyšska a jeho obyvatel. Na konci 12. století Lotyšsko navštěvovali stále častěji západoevropští obchodníci, kteří se podél nejdelší lotyšské řeky Daugavy vydávali na obchodní cesty do Ruska. Na samém konci století sem dorazili němečtí kupci a s nimi přicestovali i hlasatelé křesťanské víry, kteří se pokoušeli obrátit pohanské Lotyše a ugrofinské kmeny na křesťanství. Lotyši přestupovali na novou, odlišnou víru a přijímali její praktiky neochotně, stavěli se zejména proti obřadu křtu. Zprávy o tom se dostaly k papeži v Římě a zde padlo rozhodnutí, že do Lotyšska bude vyslána křižová výprava, aby zjednala nápravu. Němci založili v roce 1201 Rigu, která se časem stala největším a nejpůvabnějším městem v jižní části Baltského moře. Příchodem německých křižáků ovšem začaly upadat lotyšské kmenové útvary.Peče zakladatele Rigy biskupa Alberta, rok 1225. Ve 13. století vznikl pod německou vládou feudální svaz známý jako Livonsko. Livonsko zahrnovalo dnešní Lotyšsko a Estonsko. V roce 1282 byla Riga a později též Césis, Limbaži, Koknese a Valmiera začleněny do severoněmecké obchodní společnosti Hansy. Od této chvíle se Riga stala důležitou obchodní křižovatkou mezi západem a východem. Riga, centrum východního Pobaltí, si tedy vytvořila těsné kulturní vztahy se západní Evropou. 3. Pod polskou a švédskou vládou16. století bylo pro obyvatele Lotyšska dobou velkých změn, vyvolaných reformací a zhroucením livonského státu. Po takzvané Livonské válce (1558-1583) se dnešní území Lotyšska dostalo pod polsko-litevskou nadvládu. Luteránská víra se prosadila v Kurzeme, Zemgale a Vidzeme, římskokatolická si ovšem udržela dominantní postavení v Latgale - zůstalo tomu tak dodnes. V 17. století zažilo Kuronské vévodství, jedna z částí Livonska, významný hospodářský vzestup. Získalo dvě kolonie - ostrov u ústí řeky Gambie (v Africe) a ostrov Tobago (v Karibském moři). Názvy z této doby zde zůstaly zachovány dodnes. Po polsko-švédské válce (1600-1629) se Riga roku 1621 dostala pod švédské panství, stala se největším a nejrozvinutějším švédským městem. V této době bylo Vidzeme známo jako "obilnice švédská", poněvadž zásobovala pšenicí největší část Švédského království. Rižský přístav v roce 1650. Nakládání sleďů.Konsolidace lotyšského národa se odehrála v 17. století. Splynutím Kursů, Latgalů, Sélů, Zemgalů a Livů (Ugrofinové, v Lotyšsku jsou nazýváni: líbieši) se vytvořil kulturně sjednocený národ, jenž mluví společným jazykem - Lotyši (lotyšsky: latvieši). 4. Pod ruskou vládouNa začátku 18. století vypukla Velká severská válka. Příčina této války je bezprostředně spjata s lotyšským územím a územními požadavky carského Ruska, jehož jedním z cílů bylo získat slavné a bohaté město Rigu. V roce 1710 se ruskému carovi Petru I. podařilo dobýt Vidzeme. Přes Vidzeme a Rigu získalo Rusko volný průchod do Evropy. Do konce století bylo celé území Lotyšska pod ruskou správou. Na konci 18. století se rychle rozvíjel průmysl a rostl počet obyvatel. Lotyšsko se stalo nejvyspělejší oblastí Ruska. Na začátku 19. století se v lotyšském národě začalo probouzet silné národní cítění, podobně jako na mnoha jiných místech Evropy v té době. Začaly se tisknout první noviny v lotyštině a došlo k aktivnímu kulturnímu rozvoji.Druhá část 19. století je dobou národního obrození - nejaktivnější členové lotyšského sociálního a kulturního života, takzvaní mladolotyši (lotyšsky: jaunlatvieši), vyžadovali stejná práva, jaká měly jiné národy. Krišjánis Barons (1835-1923), významný představitel lotyšského národního obrození a sběratel dain - lotyšských lidových písní. Některé dainy jsou až tisíc let staré.5. Boj za nezávislostIdea nezávislého Lotyšska se zrodila na začátku 20. století. Během první světové války tato myšlenka zesílila. První světová válka Lotyše a lotyšské území zasáhla bezprostředně. Stateční lotyšští střelci, nazývaní latviešu strélnieki, bojovali v této válce na ruské straně a svou odvahou si vysloužili uznání široko daleko v Evropě. Poválečné zmatky byly vhodnou příležitostí pro vznik nezávislého státu. Nezávislost vyhlásilo Lotyšsko krátce po ukončení první světové války - 18. listopadu 1918. První, kdo nezávislé Lotyšsko uznal, bylo sovětské Rusko, které se navždy zřeklo vlády a nároků na lotyšské území. Další jeho postup ovšem dokázal, že to byly pouze prázdné sliby.Akt vyhlášení nezávislého Lotyšska 18. listopadu 1918. Mezinárodní společenství uznalo nezávislost Lotyšska 26. ledna 1921. V témže roce se Lotyšsko stalo členem Ligy národů a plně se zařadilo mezi demokratické státy. V této době bylo Lotyšsko po celém světě známo jako země, která dbá na práva menšin a věnuje jim zvláštní pozornost. V oblasti menšinových práv se Lotyšsko často dávalo za vzor jiným státům. Začal hospodářský rozkvět a ve 30. letech mělo Lotyšsko jednu z nejvyšších životních úrovní v Evropě. Kárlis Ulmanis, první lotyšský ministerský předseda (1918-1921, 1931, 1934-1940) a poslední lotyšský prezident před okupací Lotyšska (1936-1940). 6. Ztráta nezávislostiPo podepsání takzvaného Paktu Molotov-Ribbentrop 23. srpna 1939 Lotyšsko připadlo do sféry strategických zájmů SSSR. V souladu s touto protiprávnou smlouvou sovětská armáda 17. června 1940 okupovala Lotyšsko. Během noci z 13. na 14. června 1941 byly desítky tisíc obyvatel Lotyšska násilně deportovány na Sibiř. Třicet pět tisíc lidí bylo vystaveno sovětským represím v prvním roce sovětské okupace. Na začátku druhé světové války Lotyšsko obsadila německá okupační vojska. V této době bylo v nacistických koncentračních táborech zavražděno 90% židovského obyvatelstva Lotyšska. V roce 1944 v Lotyšsku probíhaly těžké boje mezi německými a sovětskými vojsky, SSSR získalo převahu. V průběhu války obě okupační armády odváděly Lotyše do svých řad a tak zvyšovaly lidské ztráty národa. V roce 1944 se část území Lotyšska dostala opět pod sovětskou okupační správu. Okamžitě začala obnova předválečného pořádku. První poválečný rok poznamenaly neutěšené a ponuré události v životě lotyšského národa. Poválečná sovětská okupační moc proti Lotyšům uplatňovala represe a genocidu. Sto dvacet tisíc obyvatel Lotyšska bylo uvězněno nebo deportováno do sovětských koncentračních táborů. Sto třicet tisíc lidí před sovětskou armádou uprchlo na Západ. 25. března 1949 bylo 43 000 venkovanů při drastické represivní akci deportováno na Sibiř. V Lotyšsku začala rozsáhlá rusifikační kampaň - aby se ztížilo užívání lotyštiny, byla učiněna řada administrativních překážek. V poválečném období bylo Lotyšsko donuceno přijmout metody sovětského zemědělství a záměrně byla likvidována ve 20. a 30. letech rozvinutá ekonomická infrastruktura. Venkovu byla vnucena kolektivizace. Poněvadž Lotyšsko stále ještě mělo dobrou infrastrukturu a vzdělané odborníky, v Moskvě se rozhodlo, že některé ze sovětských nejpokročilejších továren budou mít základnu v Lotyšsku.Nucená kolektivizace. Traktory stěhují tradiční rolnickou usedlost do
družstevní vesnice (do kolchozu), 1951. Aby tyto továrny mohly být uvedeny do provozu,
zemi zaplavili ruští dělníci, jejichž počet výrazně snížil podíl rodilých Lotyšů.
Na konci 80. let tvořili Lotyši 50% obyvatelstva, avšak před druhou světovou válkou
tvořili 75% (v současnosti je celkový počet obyvatel 2,42 miliony). Liberalizace komunistického režimu v SSSR začala v polovině 80. let. V Lotyšsku se okamžitě objevilo několik masových sociálně-politických organizací, které využily této příleţitosti - Tautas Fronte (Lidová fronta), Latvijas Nacionálás neatkaríbas kustíba (Hnutí za národní nezávislost Lotyšska), Pilsoňu kongress (Občanský kongres). Tyto organizace byly pro obnovu státní nezávislosti. 23. srpna 1989 uplynulo 50 let od podepsání protiprávního Paktu Molotov-Ribbentrop. Aby obrálili pozornost světa na osud pobaltských států, Lotyši, Litevci a Estonci utvořili lidský řetěz v délce 600 kilometrů z Tallinnu přes Rigu do Vilniusu. Symbolicky tak vyjádřili společné přání pobaltských států obnovit nezávislost. Pozoruhodný krok k obnově nezávislosti byl učiněn 4. května 1990. Nejvyšší sovět Lotyšské SSR schválil Deklaraci o obnově nezávislosti, která stanovila přechodné období. 21. srpna 1991 parlament odhlasoval ukončení přechodného období a tím obnovil předválečnou nezávislost Lotyšska. V září 1991 byla nezávislost uznána SSSR.Masové demonstrace za obnovu nezávislosti na začátku roku 1991. Brzy po obnovení nezávislosti se Lotyšsko stalo členem Organizace spojených národů a rychle se vrátilo do rodiny demokratických států světa. V roce 1992 bylo Lotyšsko přijato do Mezinárodního měnového fondu a v roce 1994 se připojilo k programu NATO Partnerství pro mír a podepsalo dohodu o volném obchodu s Evropskou unií. Lotyšsko se stalo členem Rady Evropy a uchazečem o členství v Evropské unii a v Západoevropské unii. Lotyšsko je prvním pobaltským státem, přijatým do Světové obchodní organizace. Současný rozvoj Lotyšska jde ruku v ruce s hlavními směry zahraniční politiky. Lotyšsko je přesvědčeno, že všeobecná prosperita a blahobyt jsou možné jenom za předpokladu členství v EU a v NATO a při intenzivní spolupráci s ostatními pobaltskými státy a státy oblasti Baltského moře. Text: Raimonds
Cerúzis, Lotyšský institut. Všechna práva vyhrazena, Lotyšský institut, 1999-2000 Tento informační materiál lze volně kopírovat, šířit a citovat pod
podmínkou uvedení Lotyšského
institutu jako zdroje. |