Lotyšsko - Turaida

Hrad Turaida vypadá poměrně nově, je celý z červených cihel. Vypadá jakoby byl znovu postaven. Výsledek rozsáhlé rekonstrukce. Zatím stojí obranná věž a celé jižní křídlo, zbytek je pobořen (2000). Uvnitř je výstava o původu a vývoji lidí usídlených v této oblasti. Součástí výstavy je prohlídka starých fotografií, podle kterých je hrad postupně od 50. let restaurován. Byl založen roku 1214, v 18. století byl, po zásahu prachárny bleskem, zničen. Poslední část prohlídky vede do 42 m vysoké obranné věže Donjon. Ta ani dnes ani dřív nebyla spojena s hradbami, ale je postavena jako nezávislá „pevnost v pevnosti". Její zdi jsou tlusté kolem tří metrů. Má několik pater a z nejvyššího je krásný výhled na husté lesy v okolí. Zdi směřující k nádvoří jsou slabší (dva metry) a vede jimi důmyslné schodiště. Věž původně z obranných důvodů neměla vchod na úrovni země, pouze na úrovni 3. patra. Dnes už je to ale jinak a hlavní vchod je přímo z nádvoří.

Turaidská růže

V národním parku Gauja, pojmenovaném podle řeky, v místě, odkud je vidět červený hrad Turaida a kterému se přezdívá Lotyšské Švýcarsko, zastavili svatebčané a nevěsta šla kamsi se svatební kyticí. 

O co jde, prozradila až legenda o Turaidské růži, vycházející ze skutečného příběhu dívky Maiji. Když na jaře roku 1601 švédská vojska obsadila turaidský hrad, našel po bitvě písař Grejf uprostřed zabitých malou dívenku. Přinesl ji domů a rozhodl se ji vychovat. Protože se to stalo v měsíci máji, pojmenoval ji Maia. Uběhly roky a Maia vyrostla v krásnou dívku. Pro její krásu ji nazývali Turaidskou růží. Na druhém břehu řeky Gauji žil její milý Viktor Chejl. A vedle nich v turaidském hradě dva dezertéři z polské armády - Adam Jakubovskij a Peteris Skudritis. Oba sloužili poměrně věrně, ale když se opili, byli hrubí a suroví. A právě v takovém stavu se Adam Jakubovskij, očarovaný její krásou, rozhodl s Maijou sblížit. Ale nepomohla laskavá slovíčka ani výhrůžky. Proto 6. srpna 1620 poslal Maije zprávu, jakoby od Viktora, že se mají sejít. Když namísto svého milého uviděla dva hrubiány, pochopila, že je zle. Jakubovskij se na ni hned vrhl, ale dívka ho zarazila: „Zastav se. Dám ti dárek, jaký nemá ani žádný král.“ Rozvázala si šátek na krku a podala ho Jakubovskému se slovy: „To je kouzelný šátek, kdo si ho uváže, toho nemohou ranit ani kopím, ani mečem.“ Adam nevěřil a chtěl se Maiji znovu zmocnit, tak mu řekla, že to dokáže. Uvázala si šátek a vyzvala ho, aby ťal mečem největší silou. Když to udělal, zalilo se její tělo krví a dívka na místě zemřela. Než by se nechala znásilnit, raději volila smrt. Adam Jakubovskij odešel do blízkého lesa a tam se oběsil. Z vraždy byl obviněn Viktor Chejl. Měl být dán na mučidla, ale při soudním přelíčení promluvil druhý z vojenských dezertérů Peteris Skudritis. 

Příběh se stal legendou a na památku krásné Maiji dodnes novomanželé chodí s květinami k mohyle Turaidské růže uctít její krásu a neposkvrněnost.