Polsko - Dolní Slezsko: Klodzko

Kłodzko (fon. kuodsko, čs. Kladsko, německy Glatz, latinsky Glacium, Glacensis urbs) je příkladem dobře zachovalého středověkého městského půdorysu. Nejstarší část města stojí na levém břehu řeky Kladské Nisy, na úpatí zámeckého návrší (Góra zamkowa). Dominantou města je pevnost se systémem podzemních chodeb na výše zmíněné Górze Zamkowej a ještě menší pomocná pevnost na Owczej Górze. 

Kladsko je okresním městem na jihu polského Dolnoslezského vojvodství a centrum současného okresu Kladsko a historického Kladského hrabství. Město leží uprostřed Kladské kotliny na Kladské Nise. Žije v něm 28 081 obyvatel. 

První zmínka o městě pochází z roku 981 z Kosmovy kroniky, která se zmiňuje o castelum Kladsko. Uvádí, že v roce 981 byl jeho majitelem libický kníže Slavník, otec svatého Vojtěcha. Jméno českého původu pochází od dřevěných klád, které sloužily buď jako opevnění pohraniční pevnosti nebo jako můstky v neprostupném terénu. V Kladsku prožil své dětství pozdější první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, který je zde i pochován. Rozmach Kladska byl zastaven během husitských válek, k opětovnému rozvoji došlo za panování krále Jiřího z Poděbrad. Ten učinil roku 1458 hlavním městem Kladského hrabství. Od jeho zadlužených synů koupil hrabství i s městem roku 1501 Ulrich von Hardeck. Období prosperity města ukončila až třicetiletá válka.

Foto Jiří Michal 2014