Polsko - Lubušsko: Miedzyrecz

Międzyrzecz (čes. Meziříčí, něm. Meseritz, lat. Mederecensis) je město ležící při soutoku řek Obry a Paklicy. Roku 2018 mělo město zhruba 18 tisíc obyvatel.

V 2. polovině 10. století se místo stalo obrannou pevností polské západní hranice. Vesnice získala městská práva mezi lety 1230 a 1248. Roku 1520 bylo bohaté město vyrabováno a poničeno Řádem německých rytířů. Při Druhém dělení Polska bylo město zabráno Pruskem. Po I. světové válce zůstalo město Německu. Během II. světové války sem bylo nacisty deportováno a zavražděno na deset tisíc lidí. Roku 1945 se město vrátilo Polsku.

Kláštěr. Pravděpodobně roku 1002 přišli z Čech dva mniši Benedikt a Pavel a založili z podnětu polského krále Boleslava Chrabrého opatství benediktinů. Tento klášter byl jedinou známou řeholní lokalitou v Polsku z období před rokem 1040. Bratři dostali dar stříbra, který vyvolal zájem lupičů, ti v listopadu 1003 bratry přepadli a povraždili (legenda o umučení pěti bratří svatého Vojtěcha). Za krize polského státu ve 30. letech 11. století klášter zanikl a těla Svatých pěti bratří byla přenesena do Hnězdna. 

Památky

• Zřícenina hradu, ze 13. století, silně dostavěna; nyní muzeum 
• Radnice, pozdně barokní, z let 1743-1752, v roce 1831 upravena klasicistní fasádou 
• Kostel sv. Jana Křtitele, gotická cihlová stavba, postavená kolem roku 1500