Polsko - Podkarpatsko: SanokNedaleko od řeky San na severozápad od centra se rozkládají závody Stomil (gumárenský závod, kterou založil dr. Oskar Schmidt v roce 1932) a Autosan (1898–1945 továrna na vagóny Fabryka Wagonów Sanowag, kterou založili Walenty Lipiński i Mateusz Beksiński v roce 1832). V současné době existuje v Sanoku regionální muzeum lidového stavitelství , věnované především lidovému stavitelství zdejších Poláků, Lemků a Bojků. Historie První zmínka o Sanoku pochází z roku 1150. V roce 1339 haličský kníže Jiří II., syn Trojdena I. a kněžny Marie, vnuk Boleslava II. Mazovského (Piastovci) udělil městu magdeburské právo. Od roku 1366 je Sanok svobodným královským městem. Vladislav II. Jagello daroval královský hrad v Sanoku své manželce Alžbětě z Pilicy a Zikmund I. Starý postupně svým manželkám Barboře Zápolské a Boně Sforza. V roce 1523 byl sanocký hrad modernizován podle projektu italských architektů v intencích dobových trendů. V 15. a 17. století se město dále rozvíjelo. Zdejší populaci tvořili především římskokatoličtí Poláci, Židé a řeckokatoličtí Rusíni. Při prvním dělení Polska roku 1772 připadlo město v rámci Haliče habsburskému Rakousku; v té době se stalo významnou pevností. V 19. století dochází k postupné ztrátě významu. V roce 1884 byla do Sanoku dovedena železnice, odbočka z První uhersko-haličské dráhy (tedy trati přes Lupkovský průsmyk do Přemyšle a Lvova), jako součást Haličské transverzální dráhy (úsek Zagórz–Krosno–Jasło). Za první světové války přes město několikrát přešla fronta mezi rakousko-uherskými a ruskými carskými vojsky. Po válce připadlo město Druhé Polské republice, kde se stalo jedním z center ukrajinského hnutí a rusínské kultury. Po vypuknutí druhé světové války roku 1939 se Sanok ocitl přímo na hranici mezi německým a sovětským záborem (kterou zde podle tzv. paktu Molotov–Ribbentrop byla řeka San). Poválečná sovětsko-polská dohoda pak určila hranici o něco východněji, takže Sanok s celým okolím zůstal Polsku (později PLR). Polská vláda následně roku 1947 v rámci Operace Visla provedla vysídlení značné části zdejšího ukrajinského a rusínského obyvatelstva. |