Název pochází od malé pohraniční vesničky Bialowieže. Území často měnilo majitele. Do 13. století zde střídavě vládla knížata litevská a ruská a teprve od 14. století připadla Bialowieža s pralesem království polskému a stala se s celým svým obrovským bohatstvím královským majetkem. Počátkem 15. století došlo k soustavnému využívání dosud panenských lesů. V lesích se nejen hojně lovila zvěř, ale kácely se i stromy. Největší škody napáchali na počátku 15. století Španělé, Portugalci, Angličané, Němci a Rusové, kteří si vybírali na stavbu svých lodí ty nejlepší borovice. Hospodářské potřeby si vynutily již v 16. století podrobné vyměření a zmapování celého komplexu.

Současně s rozvojem lesního hospodářství se datuje i částečná ochrana pralesa - polští králové a ruští carové si vytyčovali jakousi loveckou rezervaci, a tím částečně omezovali nekontrolovaný odstřel zvěře.

Přes všechny snahy ochránit bohatství pralesa před ničením nebylo možné zabránit jeho poškozování při nesčetných válečných událostech. Již po první světové válce vymizel např. zubr, los a medvěd. Lesní porosty rovněž prořídly. Největší pohromou pro prales byla činnost anglické firmy Century, jež vlastnila licenci na těžbu cenného loďařského dřeva z Bělověžského pralesa. Polská vláda byla nucena na nátlak veřejnosti smlouvu zrušit a zaplatit Angličanům vysoké odškodné.

Stále horší stav pralesa vedl polskou vládu k vyhlášení státní rezervace na území části pralesa (roku 1921). Tehdejší rezervace měla rozlohu 48 km2. Státní rezervace pak byla koncem roku 1947 rozšířena v národní park. Národní park Bělověžský prales tvoří v současné době rovněž biosférickou rezervaci UNESCO a je zapsán do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví.

Jan Hájek 2004, Zeměpisné sdružení, © vydavatelství Ppress, http://www.ingema.net