Klid Hitlerova hlavního stanu narušila v červenci 1944 událost, která mohla zvrátit běh dějin. Velitel záložní armády v Berlíně, jednoruký plukovník Claus von Stauffenberg, propašoval do Vlčího doupěte časovanou bombu. Konala se porada velitelů. Požádal, aby kvůli špatnému sluchu mohl sedět co nejblíže Hitlerovi, a usedl tři místa od něj. Porada se koná v opevněném domě, ne v bunkru. Je horko, okna jsou otevřená. Blíží se půl jedné. Von Stauffenberg opouští místnost s tím, že musí zatelefonovat do Berlína. Hitler se sklání nad mapami na stole. Bomba tiká pár metrů od něj. Přechází k jiné mapě v čele stolu. Je 12:42. Tlaková vlna vyrazila stěnu budovy a nadzdvihla těžký stůl, u kterého Hitler stál. Ten vytvořil bariéru mezi bombou a mužem, kterému byla určena. Na místě jsou čtyři mrtví, ale Hitler žije. Kdo chybí? Stauffenberg. Zastřelit! Později Hitler přičítal své zázračné přežití Boží prozřetelnosti.

Kým vlastně byl hrabě Claus von Stauffenberg? Někteří němečtí turisté, kteří navštěvují Gierlož, ho považují za zrádce a zločince, jiní kladou k desce připomínající atentát kytice. "Vše mohlo dopadnout úplně jinak, kdyby se Hitler rozhodl vést válečnou poradu ve velkém sále svého bunkru. Tam byly podmínky úplně jiné," říká Jagoda Filipczuková, když jsme došli k mase betonu, která bývala kdysi jeho pevností. Čtyři metry tlusté stěny, osm metrů silný strop, žádná okna. Není pochyb, že kdyby k výbuchu došlo tady, žádný ze čtyřiadvaceti přítomných by odsud neodešel živý. Jenže historie nezná kdyby. ©koda. Válka tehdy mohla skončit skoro o rok dřív.

Autor: pan, 28.07.2004, ČRo 1 - Radiožurnál