Polsko - Velkopolsko: Poznaň
Historie Poznaň byla od počátku politickým, vojenským a ekonomickým centrem vznikajícího státu Polanů a podle některých historiků hlavním městem polského státu za prvních Piastovců. Nejslavnější období prožila mezi lety 968, kdy zde vzniklo první polské biskupství, a rokem 1039, kdy ji poničil výbojný český král Břetislav I. Poznaňská katedrála sv. Petra a Pavla na Tumském ostrově je nejstarší polskou katedrálou; byla mnohokrát přestavována, po II. světové válce byla obnovena v převládajícím gotickém slohu a od roku 1962 drží titul basilica minor. Její počátky jsou spojeny s existencí s opevněním Polanů mezi místními řekami, u jehož založení stál Mieszek I. (935-992, čes. Měšek I., též Mečislav), nejstarší historicky doložený polský kníže z rodu Piastovců. Velká část ostrova byla obehnána palisádami. Význam tohoto sídla vydržel zhruba 100 let, kdy bylo vladařské sídlo přeneseno do Krakowa. Později Poznaň ztratila svůj politický význam, ale nadále se rozvíjela hospodářsky, zejména v době Vladislava II. Jagella. V polovině 16. století byla vybudována místní renesanční radnice s orlojem, panoráma centra města. Roku 1793 se při druhém dělení Polska město stalo součástí Pruska, po sjednocení německých států (1871) Německého císařství. Během napoleonských válek proběhlo protipruské Velkopolské povstání. |