Od roku 1872 patřily Międzyzdroje mezi nejpřednější lázně v tehdejším Německu. Poté, co byla v roce 1899 zřízena železniční trať spojující lázně s městem Volyň, atraktivita sídla ještě stoupla. V roce 1930 měly lázně 21 115 hostů a v roce 1939 žilo ve městě 4 145 obyvatel.

Před II. světovou válkou se průměrný počet hostů za rok pohyboval kolem 20 000, i když obyvatel bylo pouze kolem 4 000. 

Polská současnost

První a druhá světová válka ušetřila město všech škod. 5. května 1945 opustili Němci město po bojích s vojáky 19. armády 2. běloruského frontu. Po roce 1945 byl Międzyzdroje připojen k Polsku. V roce 1947 získalo město městská práva. Od 50. let se pomalu obnovovaly turistické a volnočasové aktivity. V letech 1972 až 1984 byl Międzyzdroje součástí Świnoujście. V roce 2004 bylo uvedeno do užívání železobetonové molo o délce 395 m.

Prostorové uspořádání tvoří 69 ulic s náměstím Neptuna a sídlištěm Lubiewo. V přímořské části města Międzyzdroje se nachází historické budovy letoviska a Lázeňského parku, které jsou památkově chráněny. Část území na úpatí Kawczy je zastavěna vysokými budovami nahrazujícími historické budovy. Východní část města je urbanizovaným územím s pestrým využitím, vhodným pro centrální část města, příměstskou oblast a sídliště.

V roce 2007 měl Międzyzdroje: 10 hotelů, 2 penziony, 1 lázeňský dům, 22 rekreačních středisek, 2 školicí a rekreační střediska, 1 letní tábor, 2 kempy, 4 komplexy obecně dostupných turistických domů a 5 dalších hromadných ubytovacích zařízení. V sezóně 2007 mělo město 6 546 lůžek, z toho 2 638 lůžek celoročních. Podle údajů Ústředního statistického úřadu se v roce 2007 v Międzyzdrojích ubytovalo 106 688 lidí, z toho 25 % tvořili zahraniční turisté.