Portugalsko: Lisabon - pamětihodnosti

Portugalsky Lisboa (výsl. „ližboa“ či „ližbó“), angl. Lisbon. Oficiální název je Mui Nobre e Sempre Leal Cidade de Lisboa. Nejzápadnější město Evropy bylo vybudováno na sedmi kopcích, poblíž přístavu, kde o pár kilometrů dál se řeka Tejo (výsl. „težu“, špan. Tajo, angl. a latin. Tagus, řec. Tagos) vlévá do Atlantského oceánu. Tato řeka před Lisabonem protéká velkým mělkým jezerem, přes který vede jeden z nejdelších mostů v Evropě, ne-li na světě. Je to most Ponte Vasco da Gama, který byl dokončen v roce 1998 a je přes 17 kilometrů dlouhý. Druhým podobným dílem v Lisabonu je most těsně pře ústím řeky do moře – Ponte 25 de Abril, jehož název vznikl na počest Karafiátové revoluce z roku 1974.

Spousta lisabonských ulic je příliš strmých na automobilový provoz, a tak zde doprava závisí na třech lanovkách a obrovském výtahu. Kouzlo Lisabonu spočívá v tom, že je těsně spjatý se svou zlatou historií, která ve městě zanechala stopy v podobě černobílé mozaikové dlažby zvané calçada, úzkých dlážděných uliček posetých secesními kavárnami, překrásně restaurované domy a kostely. V neposlední řadě je to i slavný maurský hrad, který je dominantou celého města. Město je směsicí historických čtvrtí zvaných bairros, architektury a kultury, což jej výrazně odlišuje od jiných důležitých měst.

V centru je živá čtvrť Baixa (výsl. „bajšea“) obklopující dvě hlavní náměstí s názvem Rossio a Praca do Comércio. Síť asi dvaceti zdejších ulic je pravoúhle pravidelná jako na Manhattanu. Vznikla po velkém zemětřesení z roku 1755 a navrhoval ji tehdejší premiér Sebastiao José de Carvalho, kterému se říká Markýz de Pombal (Marqués do Pombal).

Nad centrem se nacházejí nejstarší čtvrtě Alfama (název pochází z arabského slova Al-hamma) a Mouraria proslavené svými písněmi. Bairro Alto (výsl. „bairu altu“, Horní čtvrť, centrum kaváren, barů, knihkupectví) a Santos jsou také nadčasové, oplývají však zvláštní moderní atmosférou, za kterou vděčí restauracím a umělcům. Nacházejí se n opačné straně centra. V roce 1988 řádil v části zvané Chiadu (výsl. „jiadú“) hrozný požár a zničil jeho velkou část. Během posledních dvaceti let byla tato čtvrť navrácena do své původní krásy. Na západním předměstí je čtvrť Belém se dvěma památkami zapsanými v seznamu UNESCO, které se váží k námořním dějinám země.

Lisabon však není jen o historii a rychlosti, jakou se stal jednou z nejžádanějších evropských destinací, do které se přesunulo spousta emigrantů z bývalých portugalských kolonií v Africe. Pokud se návštěvník vydá do starodávných uliček zmíněných maurských čtvrtí Alfama a Mouraria, na vlastní oči spatří, jak zde staré ženy v černých šatech věší prádlo a rybáři přímo na ulici čistí ryby. Téměř pdooba zapomenutého provinčního městečka.

Velikostí se rozlišuje Lisabon ve starých hranicích, dále Region Lisabon a Velký Lisabon. Starý Lisabon se rozkládá na malé ploše - 85 km2 - a má „jen“ 545 tisíc obyvatel (2011). V jeho blízkém okolí však žije přes 3 miliony obyvatel.

Centrum Lisabonu (čtvrť Baixa a Rossio) leží v mělkém údolí u řeky Tejo sevřeno dvěma ostrými hřebeny. Na jedné straně je nejvyšší bod města s hradem sv. Jorge, na opačné straně se zvedá hřeben se čtvrtí Bairro Alto. Na jeho úpatí najdeme výtahy Elevedar S.Justa a Glória, což je spíše speciální električka zdolávající strmé svahy. Na opačné straně než moře přechází centrum postupně v moderní předměstí. Baixa je zařízena dnes jednoznačně pro turisty. Na část ulic nesmějí auta a tramvaje, ulice jsou plné slunečníků, restaurací, zahrádek a obchodů. Od řeky je čtvrť Baixa oddělena velkým náměstím Praça de Comércio (obchodní náměstí). Na opačné straně se nacházejí velká náměstí, např. Pedra IV (nebo také Rossio), v jehož blízkosti je velký přestupní dopravní uzel. Stanice metra Restauradores je propojena mj. s nádražím Rossio, odkud pod zemí vyjíždí vlak např. do Sintry. Uzel se nachází mezi zmíněným náměstím a noblesní třídou Avenida Liberdade. Nedaleko je další velké náměstí Praça da Figueira.

Centrum Lisabonu lze projít pěšky, ale ke vzdálenějším památkám je lépe jet metrem (4 linky), autobusy, vlakem nebo tramvají. Velmi oblíbená je tramvajová linka č. 28, která projíždí nejznámějšími místy Lisabonu. Podobnou trasou jezdí i turistická linka (červená tramvaj), kde se platí zvláštní jízdné.

Lisabon postihlo v roce 1755 zničující zemětřesení. Začalo v neděli ráno, v kostelích se převrhly svíce a začal požár. Po požáru přišlo tsunami. Výsledkem byla totální hospodářská katastrofa možná největšího přístavu tehdejší Evropy. Tsunami zasáhla i další pobřežní portugalská města ¨ (dokonce i španělská, marocká, anglická a irská), což vedlo k tomu, že Portugalsko roku 1755 definitivně zmizelo z velmocenské mapy Evropy. Toto neštěstí připomíná několik architektonických torz v městě.

Některé prameny tvrdí, že Lisabon je sedmé turisty nejnavštěvovanější město v Evropě. Hlavní památky jsou tyto:
• hrad sv. Jiří (Castelo de Sao Jorge), stojí v nejvyšším bodě městského vrchu, v nejstarší lisabonské čtvrti Alfama. Původně zde stávalo hradiště, později maurská královská rezidence. Pevnost v roce 1755 poškodilo zemětřesení, v roce 1938-40 byla zrekonstruována do současné romantické podoby. Nejstarší částí pevnosti je palác Paco de Alcácova z roku okolo 1300,
• katedrála S. Sé, založena roku 1147, vystavěna ve 12. až 14. století, s prvky románskými, gotickými a barokními,
• kostel Sao Vincente de Fora, pozdně renesanční z let 1582 až 1627,
• Diamantový dům (Casa dos Bicos), sídlo šlechtického rodu Albuquerqueů z pol. 16. století, palác byl dostavěn v roce 1983,
• kostel sv. Rocha (Igreja de Sao Roque), renesanční kostel z 16. století, který nezasáhlo zemětřesení; výjimečná je kaple Sao Joao s drahými kameny, zlatem a vzácnými dřevinami,
• Convento do Carmo s trosky kostela Igreja do Carmo,
• kostel a klášter Matky boží (Madre de Deus), kostel byl zrestaurovaný po roce 1755,
• Basílica da Estrela, barokně - novoklasicistní chrám vystavěný v letech 1779 – 90,
• Aqueduto das Águas Livres, lisabonský akvadukt z 18. století; stavba začala v roce 1731,
• náměstí Praca do Comércio s Vítězným obloukem (Arco da Rua Augusta),
• náměstí Praca Dom Pedro IV. s budovou Národního divadla D. Maria II. z let 1842 – 46,
• pěší zóna Rua Augusta s řadou domů s cennými fasádami, s obchody a kavárnami,
• Elevador da Santa Justa, historický výtah z roku 1902 od architekta R. Mesniera di Ponard, Eiffelova žáka,
• Avenida da Liberdade, 1,5 km dlouhá, široká hlavní třída.