Bran / Transylvánie

Hrad Bran 

Hrad (německy Törzburg, maďarsky Törcsvár) u obce Bran (v Brašovské župě) je rumunská národní památka. Pevnost se nachází na historické hranici mezi Transylvánií a Valašskem v průsmyku Rucăr-Bran mezi karpatskými pohořími Bucegi a Piatra Craiului.

První zmínky o pevnosti v místě dnešního hradu pocházejí z roku 1211, kdy oblast zvanou Tara Bârsei získal od uherského krále Ondřeje II. Řád německých rytířů. V té době započal na návrší známém jako Dietrichstein s výstavbou dřevěné pevnosti k obraně údolí, které po staletí sloužilo k transportu zboží z Valašska do Transylvánie, dnešního Burušska. Křižáci zde vydrželi pouhých 15 let. V roce 1377 udělil uherský král Ludvík I. Veliký blízkému, tehdy saskému obchodnímu městu Brašov (německy Kronstadt) privilegium postavit hrad, který také během 10 let opravdu vznikl. Sloužil jako celnice a obranná pevnost východních hranic Sedmihradska. S narůstajícím tureckým nebezpečím jeho vojenský význam stoupal a velitel hradu byl zároveň místodržícím Sedmihradska.V roce 1242 byla primitivní stavba zničena po nájezdu Mongolů. 19. listopadu 1377 uherský král Ludvík I. Veliký povolil saským obyvatelům města Brašova vystavět na vlastní náklady fortifikovanou kamennou pevnost, dnes známou jako hrad Bran. Stejnojmenná hraniční obec vznikla souběžně v důsledku stavby hradu. Již od roku 1378 sloužila nová pevnost uherským králům jako obranný hrad proti výbojům Osmanské říše. Strategický význam hradu velmi dobře chápali křesťanští panovníci Dunajských knížectví, kteří jej využívali. Bran byl jednu dobu dočasně obsazen a užíván knížetem Mirceou I. (Mircea Cel Bătrân) a jeho vnukem, Vladem III. Draculou (Vlad Ţepeş).