Slovensko/Východ: Přírodní památky

Dreverník. Je národní přírodní rezervace. Kopec je protáhnutého tvaru ve směru sever-jih, dlouhá přibližně 1,5 km a široká 0,5-0,8 km. Leží jihovýchodně od Spišského Podhradia v blízkosti Spišského hradu. Je považovaný za jeden z největších travertínových vrchů na Slovensku. Proti ostatním travertínovým kopcům (Pažica, Sivá Brada) má rozsáhlé mechanické rozrušení (skalní věže, jeskyně, pukliny apod.). Okraje tvoří strmé, velmi srázné až 50 metrů vysoké stěny. Na plošině jsou přítomny typické krasové jevy, jako pukliny, dutiny, závrty a škrapy. Vyskytují se tu i miskovité škrapy, často nazývané skalní mísy nebo kamenice. V trhlinách se nachází drobné jeskyně s ledovou výzdobou.

Hostovické lúky (viz Poloniny/Bukovské vrchy). Přírodní rezervace v oblasti Nízkých Beskyd na východním Slovensku. Mokřadní louky na nepropustném jílovém podloží s výskytem chraněnného kosatce sibiřského. Státem je toto území chráněné již od roku 1980.

Laborecká vrchovina / podrobně. Vrchovina sousedí s Ondavskou vrchovinou a Bukovskými vrchy na východě. Nejzajímavějším místem tohoto pohoří je bezesporu Dukla s monumentálním památníkem a řadou dalších pomníků připomínajících těžké boje během II. světové války.

Malá Izra Přírodní rezervace o rozloze 0,77 ha na severovýchodních svazích V. Miliča. Důvodem ochrany je jelšový les nížinného typu ve značné nadmořské výšce. Jih okresu Michalovce.

Morské oko (viz Vihorlat). Nachází se ve Vihorlatských horách a je největším jezerem tohoto pohoří. V roce 1984 bylo jezero vyhlášené státní přírodní rezervací na ochranu přírodních hodnot a krás. Pobřeží je velmi členité.

Oblík (viz Slánské vrchy). Geomorfologicky výrazný vrchol (925 m n. m.) v SV časti Slanských vrchov, u kterého tvar předurčuje jméno. Byla zde vyhlášena NPR o rozloze 60 ha na ochranu lesních společenstev. Po obvodě se táhne z louky pod Oblíkem naučná stezka, ale přímo na vrchol turistické cesty nevedou. Na vrchole se vypínají výrazné skalní bloky.

Pieniny (PIENAP) / podrobně. Park sa rozprestiera v tieni Tatier uprostred Magurských lesov. Na jeho ploche sa nachádza niekoľko vápencových vrchov, hlbokých tiesňav a dravý tok rieky Dunajec. Najvyšším vrcholom Pienin je Holica (824 m). Najvyšším vrchom parku je Repisko (1259 m). Za svoj jedinečný a výzorovo príťažlivý reliéf s bohatou a pestrou faunou i flórou Pieniny vďačia rôznym klimatickým procesom, hlavne eróznej činnosti vody. Tok rieky Dunajec sa hlboko zarezal do vápencových skál a vytvoril malebnú tiesňavu (Prielom Dunajca).

Pod Demjatou (PR) (Východné Karpaty) Prírodná rezervácia Pod Demjatou sa nachádza v doline Hlbokého potoka. Na území PR je chránený spoločný výskyt štyroch druhov plavúňov na flyšovom podklade Laboreckej vrchoviny: plavúnika splošteného, chvostníka jedľovitého, plavúńa pučivého a plavúňa obyčajného.

Poloniny (NAPAPO)/Bukovské vrchy / podrobně. Celé územie sa vyznačuje rázovitovou krajinou so zachovalými pralesovými porastmi. Celkovo podmanivý ráz dodávajú krajine rozsiahle lúčne priestory na hrebeňoch. Najvyšším vrcholom oblasti je Kremenec (1221 m). Typický ráz krajiny tvoria zaoblené hrebene a zamokrené doliny. Len miestami vystupujú nad zemský povrch ostré vrchy s celokamenným povrchom (Oreničova skala).

Slánské vrchy / podrobně. Patří do vnitřních Západních Karpat. Nejvyšším vrcholem tohoto pohoří je Šimonka (1 092 m). Dalším významným vrcholem je Veľký Milíč (895 m), který je díky své poloze na hranicích s Maďarskem ještě navíc i nejvyšším vrcholem maďarského pohoří Zempléni hegység. 

Slovensky kras (NAPASK) / podrobně. Najtypickejšie a najväčšie krasové územie v strednej Európe je známe množstvom náhorných planín oddelených hlbokými údoliami. Najvyšší vrchol územia je Pipítka (1225 m). Celé územie chránenej krajinnej oblasti bolo kedysi mohutnou tabuľou zvažujúcou sa na juh. Plynutím času a vody sa vytvorili mohutné kaňony, ktoré rozdelili krajinu na viaceré planiny. Jaskyne vznikli vymieľacou činnosťou podzemných vôd. Krasovým zvetrávaním dostalo územie jedinečný výzor, ktorým sa svojrázne odlišuje od iných krasových území (mnoho závrtov má priemer až 100 m).

Slovensky raj (NAPASR) / podrobně. Slovenský raj je ukážkou najtypickejšieho horského krasového územia. Známy je svojimi hlbokými roklinami s mnohými vodopádmi a rozľahlými náhornými planinami. Najvyšším vrchom je Javorina (1186 m). Vápencovú planinu rozdelila po stáročia tečúca voda na viaceré planiny, horské chrbty a kľukaté kaňony. Rieky vyhĺbili tesné a hlboké rokliny s hĺbkou 150 až 450 m. Slovenský raj je svojimi výnimočnými prírodnými krásami jedným z najkrajších národných parkov v Strednej Európe. Neďaleko je unikátny klenot raja - Dobšinskú ľadovú jaskyňu s prekrásnou ľadovou výzdobou.

Sninský kameň viz Vihorlat. Sninský kámen je čtvrtým nejvyšším bodem masivu Vihorlatu (1006 m n. m.). Vrchol je chráněným přírodním výtvorem a nachází se v místě odkryvu tektonické kry s pozůstatky lávových proudů. Plošina na vrcholu je zpřístupněna železnými schůdky a vyhlídka je vymezena zábradlím. A právě z tohoto místa se otevírá výhled do kraje. Na svazích převážně bukových lesů, místy smíšenými s javorem, je možné nájsť pár exemplářů subalpínské květeny.

Šarišská vrchovina / podrobně. Šarišská vrchovina je ohraničena Spišsko-Šarišským mezihořím a Košickou kotlinou. Nejvyšším vrcholem celého pohoří je vrchol s podivně znějícím jménem - Bachureň (1 082 m), který je tvořen vápencovými horninami.

Šimonka (viz Slánské vrchy). Šimonka leží v pohoří Slanské vrchy v Matransko-slanskej oblasti. Je nejvyšším vrcholem pohoří (1092 m n. m.), které ohraničuje na západě Košická kotlina, na východě Východoslovenská pahorkatina a na severu Beskydské předhoří. Masiv Šimonky výrazně vystupuje nad Zlatobanskou kotlinou na západě. Vrchy na severu a jihu jsou o 200 m nižší. Šimonka je na ploše 15,70 ha vyhlášena státní přírodní rezervací. Chráněné jsou pralesovité porosty bučin, jedlových bučin a na balvanovitých sutinových svazích i bučiny s javorem horským a jasanem štíhlým.

Vihorlat (CHKOV) / podrobně. V severnej časti Východoslovenskej pahorkatiny dominuje masív zalesnených vrchov s rozbrázdenými, strmými svahmi. Obsahuje pokojné a tiché doliny, rozsiahle bukové lesy, vzácne živočíšne a rastlinné spoločenstvá. Najvyšší vrchol je Vihorlat (1076 m). Územie je najvýchodnejším sopečným horstvom Slovenska. Vzhľadom na rozlohu má krajinná oblasť Vihorlat bohatú a pestrú faunu s prvkami Východných a Západných Karpát.

Východoslovenská pahorkatina / podrobně. Východoslovenská pahorkatina nepatří k nijak známým pohořím Slovenska. Jak název napovídá, musíme se hledat na východním Slovensku, kde tvoří ohromně dlouhý horský hřeben ohraničující ze západu a ze severu Východoslovenskou rovinu. Východoslovenská pahorkatina sousedí se Slanskými vrchy na západě a Vihorlatskými vrchy a Beskydským predhorím na severu. Dělí se na řadu samostatných geomorfologických podcelků, mezi které mj. patří Podslanská pahorkatina, Ondavská niva aj.

Zámutovske skály (viz Slánské vrchy). Skalné útvary v SV časti Slanských vrchov rozkládajúce sa na dvoch bočných hrebeňoch - Jaseňový a Čulkov oddelených potokom Čaklovec. NPR od roku 1980 o rozlohe 30 ha z dôvodu ochrany andezitových skalných brál, kamenných sutín a reliktnej flóry. Bralá sa nachádzajú vo výške 590 - 825 m, tvoria neprístupné izolované vežičky aj 10 m vysoké kolmé skalné steny. Vzácny a reliktný bylinný stupeň (áron alpínsky, tarica sklaná, murovník lekársky, mesačnica trváca, kostrava horská atď).

Zemplínské vrchy / podrobně. Nejvyšším vrcholem tohoto malého horské celku patřícího do Matransko-slanské oblasti je Rozhľadňa vysoká 470 metrů. Přes hranici 400 metrů nad mořem se tady "vyšplhají" ještě další tři vrcholy. Geologické složení tohoto pohoříčka je neobyčejně pestré.