Dřevěné kostely mající status národní kulturní památkyVýchodoslovenské dřevěné kostely / kostelíky / chrámy / Cerkva
tvoří zvláštní skupinu v památkovém fondu Slovenska. Do tohoto souboru oficiálně spadá pod uvedeným názvem 27 objektů, které jsou zapsány mezi
národní kulturní památky.
Jejich ojedinělost spočívá zejména v jejich architektuře a technologii výstavby. Stavěli je na území, které vždy oplývalo dostatkem dřeva z bohatých lesů karpatského oblouku. Druhým specifikem východní oblasti Slovenska je kulturní a konfesijní spjatost s byzantským prostředím, která určila zvláštní rysy mnoha kulturních projevů zdejšího lidu a podepsala se i na tvorbě dřevěné sakrální architektury (po náboženské stránce), formované pod vlivem východního náboženského ritu. Dřevěné chrámy, které byly zařazeny do seznamu národních kulturních památek jsou objekty řeckokatolické, kromě chrámu v Ruském Potoku, který je pravoslavný a kostela v Hervartově, který je římskokatolický. Velká většina z těchto chrámů je tedy východního ritu a používá se pro ně označení cerkev. Převážně jsou to tříprostorové stavby se čtvercovým nebo polygonálním presbytářem, s podélnou lodí krytou přesahující kupolí a tzv. babincem. Věž vyrůstá z konstrukce babince, se kterým má nad přízemím společnou střechu. Pozemek, na kterém různé chrámy ležely býval ohrazený srubovou nebo zděnou ohradou a jeho organickou součástí byl často i místní hřbitov.
Základní konstrukce všech těchto objektů je srubová. Krytinou staveb je dřevěný šindel. Nejpoužívanějším stavebním materiálem býval modřín, který řemeslníci opracovávali sekerou (pilou až v 19. století). Stavitelé pravidelně spojovali dřevěné hranoly dubovými klíny. Stavba spočívala na jednoduché kamenné podezdívce bez maltového pojiva.
Většina východoslovenských dřevěných chrámů pochází z 18. století (nejstarší a současně nejhodnotnější je kostel v Hervartove pocházející z období kolem roku 1500) a vykazuje konstrukční, dispoziční a uměleckou příbuznost. Mnohé interiéry byly původně vyzdobeny nástěnnými a stropními malbami, založenými na byzantských vzorech. Tvořily protiváhu ikonostasu, který byl výtvarným i funkčním jádrem celé stavby. Prostory bývaly často dotvářeny řezbářskými pracemi.