Švýcarsko - historie

Jako první zabydlel území dnešního Švýcarska keltský kmen Helvétů zhruba kolem roku 400 př.n.l.. Odtud pochází latinský název země – Helvetia.
58 př.n.l. se vydali na jihozápad do Galie, ale Caesarovi římští legionáři je zastavili a Julius Caesar jejich území kolonizoval. Nechal vystavět silnice a přinesl sem novou kulturu i náboženství – křesťanství.

Po zániku Říše římské východní část Švýcarska obsadil germánský kmen Alemánů a západ připadl Burgundům.

Jejich území oddělovala řeka Sarine, která i dnes tvoří hranici mezi německy a francouzsky mluvící částí země.

534 n.l. země připadla do rukou jiného germanského kmene – Franků.
8. a 9. století za Karla Velikého bylo Švýcarsko součástí Svaté říše římské. Vznikla velká opatství, která se později stala středisky vzdělání a kultury.
1291 znamenal pro Švýcary boj o zachování práv a boj proti politice Habsburků. Dne 1.srpna uzavřely tři kantony Uri, Schwyz a Unterwalden „Věčný spolek“ a založily Spříseženstvo. První srpen se slaví jako národní svátek.

Toto období také patří Wilhelmu Tellovi, národnímu hrdinovi. Tento bojovník proti panské tyranii byl donucen sestřelit svému malému synovi ze sta metrů jablko z hlavy. Jeho existence není však doložena důkazy, a proto se většina historiků přiklání k závěru, že Tell je pouze legenda.

14. století se Spříseženstvo rozrostlo na osm kantonů o Luzern (1332), Zürich (1351), Glarus a Zug (1352) a Bern (1353). Název celé oblasti zvolili Schwyz.
1481 přistupují k Spříseženstvu Fribourg a Solothurn a na začátku 16. století přibývá ještě Basel, Schaffhausen a Appenzell.
1515 je švýcarské vojsko poraženo francouzským vojskem a Spříseženstvo vyhlašuje absolutní neutralitu.
30.léta 16. století probíhá náboženská reformace. Katolictví si ponechávají pouze tři zakládající kantony Věčného spolku a Zug, Solothurn a Fribourg.

Vestfálským mírem v roce 1648 byla uznána nezávislost Švýcarska jako suverénního státu.

1798 znamenal konec Spříseženstva a Francouzi zřídili Helvétskou republiku. Bonaparte dal republice novou ústavu, která přidala ještě šest nových kantonů.

Po pádu Napoleona se Švýcarsko rozrůstá o Ženevu, Neuchatel a Wallis.

1848 je přijata nová ústava a mění republiku ve spolkový stát.
20. století čelil stát dvěma světovým válkám. Na ochranu byla mobilizována armáda a lid.
1940 hrozil Hittlerovým vpádem, ale velící generál sestavil tak účinnou armádu, že dokázala zemi uchránit.
1971 ženy získaly volební právo.
1986 Švýcaři na základě výsledků referenda odmítli vstup do OSN.